Kostel není holubník, proklepne vás kněz i hostitelské rodiny
Jste věřící nebo jste se rozhodli pro svatbu v kostele z důvodu větší noblesy, důrazu na detail a slavnostnější atmosféry? Ať tak či tak, vězte, že vás nemine příprava na svazek manželský v režii duchovního správce (kněze) a nově i praxe v hostitelských rodinách, která vás pořádně proklepne. Co to znamená?
Není od věci zmínit, že církevní sňatek je především udělení svátosti. Kromě světských (úředních) pravidel má i svoje vlastní (přísnější) nároky. Snoubenci musí v období půl roku před konáním svatby prokázat svou způsobilost uzavřít manželství před Bohem. Manželství v kostele mohou uzavřít svobodní věřící lidé nebo věřící vdovy, vdovci (nikoliv lidé rozvedení). Alespoň jeden ze snoubenců musí být pokřtěný a musí na svou čest slíbit, že přijme děti od Boha ochotně a bude je vychovávat podle božího zákona.
Kněz ovládá teorii
Církevní katecheze je nedílnou součástí křesťanské přípravy na manželství. Její délka a podmínky odpovídají individuálním potřebám a možnostem snoubenců i farnosti, ve které chtějí mít svatbu. Obsah teoretických schůzek určuje kněz, který prověří morální kredit snoubenců a náboženské vědomosti. Znalosti Bible, starého zákona i evangelií osvěží společnými diskusemi, nevyjímaje modlitby a výklad manželského slibu, který má v římskokatolické církvi jednotné znění:
- „Já, jméno ženicha/nevěsty), odevzdávám se tobě, (jméno partnerky/partnera), a přijímám tě za manželku/za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. k tomu ať mi pomáhá Bůh.“
Hostitelská rodina zaškolí praxi
Další nutné absolutorium se vztahuje k praktickým věcem rodinného života i sexu. V tomto směru ale nemá kněz žádné zkušenosti, proto se církev novodobě rozhodla, že do procesu přípravy snoubenců zapojí i vzorné křesťanské manžele, kteří žijí příkladným a harmonickým životem v duchu církevních hodnot.
Důvodem absolvování je prevence, aby se mladí lidé mohli vyvarovat některých chyb a nedocházelo k pochybnostem o smyslu uzavírání manželství nebo dokonce rozluce (rozvod římskokatolické náboženství neuznává). Stále více totiž scházejí pozitivní vzory pro dospívající generaci. O manželskou lásku a víru je třeba společně pečovat a rozvíjet ji v každodenním životě.
Rodinná pastorace je intimním zásahem do soukromí snoubenců i hostitelské rodiny. S boží vůlí evangelizace se dotčené páry po několik společných večerů potkávají za účelem sdělit si tajemství křesťanského povolání k manželství, přitom konkrétně k dochází k setkávání v rodině hostitelů, u jejich rodinného stolu.
V dobrém i ve zlém
Obsahem setkání jsou jasně daná témata, jako křesťanský pohled na manželství, jak prožívat v manželství vztah k Bohu, odpovědné rodičovství, manželství a sexualita. Důraz se klade i na řešení možných krizových situací, jakou jsou dodržení slibu věrnosti, dodržení slibu, že spolu snoubenci zvládnou vše v dobrém i ve zlém, dokud je smrt nerozdělí. Velká pozornost je věnována tématu nemoci, období finanční nejistoty nebo sociální nestability. Snoubencům jsou udíleny praktické rady, jak se vyhnout pokušení a jak zvládat nástrahy moderní doby.
Zkušení manželé navíc snoubencům předávají i své poznatky v oblasti sexuality, vhodných způsobů milování a plození dětí. Církevní předpisy jsou v tomto směru velmi konzervativní, až staromódní. Předpokládá se, že snoubenci žijí v slibu čistoty, což znamená, že spolu před svatbou pohlavně nežijí a nevěsta se ženichovi tělesně odevzdává až o svatební noci. V případě, že spolu snoubenci spí, nebo dokonce bydlí, církev o tom taktně pomlčí a školení je stejně nemine.
Konzervativní praktiky v moderní době
Hostitelská rodina rovněž názorně demonstruje skutečnost, že církevní ženy se obejdou bez řízené antikoncepce (církev ji zakazuje) a vystačí si s plodnými a neplodnými dny. Křesťanská manželství mají za úkol přijmout dítě od Boha dané, což znamená, nebránit přirozenému početí. V praxi je ale manželství, které by své přírůstky nijak neregulovaly, velmi málo. I když je téma stále velmi tabuizované, nadprůměrně četných rodin je i mezi katolickými rodinami jako šafránu.
Setkávání se se snoubenci se vždy nese ve velmi přátelském duchu. Rodina svoje praktické poznatky předává jako doporučení a s mladými lidmi vede otevřenou diskusi. Předpokládá se, že mezi páry zmizí přirozený ostych, který by snoubenci měli vůči knězi. Hostitelský pár se pak za budoucí manžele zaručí a knězi potvrdí, že v praktické části nauky o křesťanském manželství vyhověli.
Přestože v některých farnostech kněží tuto praxi teprve zavádějí a sňatek ní nepodmiňují, v jiných farnostech je školení praktického soužití podmínkou pro to, aby snoubenci slyšeli svatební zvony znít.
Přečtěte si více
Nástroj pro svatby
Svatbonet je webová aplikace pro snoubence, kteří si chtějí svatební přípravy užít, nestresovat se s plánováním a na nic nezapomenout.
Tištěný magazín
220 stran exkluzivního průvodce vaší svatbou. Rady tipy produkty místa trendy a inspirace. Poštou za 129 Kč