Tip 6 nejkrásnějších míst ve Francii

Řekne-li se krásné místo ve Francii, vybaví se asi každému Paříž. A nelze s tím než souhlasit. Zvláště pokud se má jednat o romantickou dovolenou, je francouzská metropole sázkou na jistotu. Ale přece jenom Paříž už je trošku klišé. Většina lidí ji nejednou navštívila a pro svůj výlet by si představovala něco klidnějšího, neotřelejšího, něco nového. Pokud právě kývete hlavou a říkáte si, že přesně něco podobného by se vám líbilo, pak právě pro vás je tento výběr Tip 6 jako stvořený. Francie je nádherná země a nabízí mnohem víc než rušné město s přeplněnými bulváry, věčnou dopravní zácpou a výhledem na „zvětšenou Petřínskou rozhlednu.“ Francie, to je šarm, elegance, přistup k životu a především rozmanitost. Jsou to rozkošné domky v Chamonix pod majestátně se tyčícím Mont Blancem, je to sklenka vína na vinicích v Bordeaux či Champagni, jsou to zámky na Loiře i opalování na Riviéře. Ze všech francouzských skvostů jsme v rámci naší tradiční rubriky vybrali těch šest, které jsou podle našeho názoru nejkrásnější, ale i tak je to jen malý zlomek půvabů, které země galského kohouta skrývá.

Mont Saint Michel

Těžko najít poetičtější místo ve Francii než je klášter Moint Saint Michel. První, co vás při příjezdu ke klášteru zaujme je jeho jedinečná poloha. Je totiž celý postaven na skále tyčící se z hladiny oceánu jako pyramida. Tedy z hladiny oceánu se tyčí jen pokud přijíždíte za přílivu. Tato žulová hora je totiž v oblasti, kde je největší rozdíl v Evropě mezi přílivem a odlivem. Tento rozdíl činí až neuvěřitelných 15 metrů a za vrcholu odlivu moře ustoupí od pobřeží až na 15 kilometrů. V takovém případě najdete ostrov obklopen nekonečnou záplavou tekoucích písků, která vytváří zvláštní melancholickou scenerii. Ostrov je spojen s pevninou umělým náspem se silnicí, ale i ta bývá párkrát za rok zatopena. Níže položené parkoviště je zatopováno dokonce pravidelně, a proto si řidiči musí pečlivě hlídat hodinu přílivu. Sejně je tomu i při procházkách po mokrých píscích pod klášterem. Nebezpečně rychlý příchod přílivu už totiž překvapil nejednoho turistu. Hlavní atrakcí je však samotný klášter, jehož strohá gotická architektura skvěle doplňuje tvar hory a působí jako neuvěřitelné mystické zjevení. Toto sousloví ostatně Mont Saint Michel dokonale vystihuje. Mystiku hory totiž uctívali už staří Keltové, kteří zde pohřbívali své mrtvé, a zjevení zase vděčí klášter za svůj vznik. Podle legendy se totiž zjevil archanděl Michael biskupu Aubrechtovi a řekl mu, ať na skále postaví klášter. Ten jeho výzvy neuposlechl, a až když mu archanděl třikrát zaťukal na čelo, jeho výzvu splnil. Na jeho lebce je dodnes patrný ďolíček, prý od doteku archanděla. Zatímco ve středověku klášter vzkvétal, stal se významnou pevností i poutním místem, v období reformace řád benediktýnů upadal a s nimi i Saint Michel. Za Velké francouzské revoluce dokonce sloužil jako vězení pro církevní hodnostáře a šlechtu. Až za přispění velkých osobností francouzského kulturního života, jako byl Victor Hugo, bylo vězení zrušeno a Moint Saint Michel se stal památkou, která v roce byla v roce 1979 zapsána do UNESCO. Přímo v Klášteře a přilehlých budovách je možnost ubytování, které vybízí ke strávení romantické noci ve středověkém stylu. A pokud jste fanouškem Jeana Paula Belmonda, můžete si zopakovat závěrečnou scénu z filmu Nenapravitelný, kde božský Jean Paul obrán svou snoubenkou o všechno v županu snídá přímo pod siluetou Saint Michel. Snad váš výlet se snoubenkou dopadne lépe.

Giverny

Giverny je malé městečko asi 80 kilometrů západně od Paříže, které není na první pohled vůbec ničím zajímavé. Tedy nebylo by, pokud by si zde dům nekoupil jeden z nejvýznamnějších malířů všech dob, mistr impresionismu, Claude Monet. Koupit si dům právě zde ho prý napadlo při cestě vlakem a právě poblíž železniční trati Monetův dům stojí. Samotný fakt, že si zde umělec, byť Monetova formátu, koupil dům, z Giverny ještě nedělá jedno z nejkrásnějších míst ve Francii. Jde totiž o to, co zde Monet za svého života vytvořil. Dvě zahrady, které svou nádherou snesou srovnání snad jen s malbami, na kterých je Monet zachytil. Monet koupil dům v roce 1883 a hned začal s úpravami starší zahrady zvané Clos Normand. Z borovicové aleje nechal pouze dva dominantní stromy nejblíže domu. Střed zahrady osadil kovovými konstrukcemi na popínavé růže, které tvořily jakýsi průchod a pokrývaly i balustrádu domu. Okraj zahrady je tvořen ovocnými a okrasnými stromy, zatímco střed tvoří všemožná záplava květin, zejména letniček. Monet byl vášnivý botanik a zahradník. Květiny však kombinoval především podle barev a nechával je divoce růst. Nesnášel přílišnou organizovanost či symetrii. Často si prý stěžoval, že skoro všechny vydělané peníze dává právě na nákup exotických květin a úpravu zahrady. Těchto peněz však, soudě podle jeho maleb, dozajista nelitoval. Po několika letech odkoupil Monet pozemek za železnicí, kde se rozhodl vybudovat rybník a kolem něj vodní zahradu japonského střihu, kterou znal z tehdejších prospektů. Přes odpor sousedů, kteří se báli, že jeho exotické rostliny otráví místní vodu, se mu to povedlo dokonale. Rybník pokrytý lekníny a blatouchy s japonským mostem uprostřed a vrbami teskně se sklánějícími nad rybníčkem je pro impresionismus ikonickým obrazem. Odraz barev od vodní hladiny vytváří pohled, který doslova chytí u srdce. Po Monetově smrti v roce 1926 dům i zahrada upadaly až do roku 1966, kdy Monetův syn odkázal dům i zahrady Académie des Beaux-Arts. Ta začala dávat dům i zahrady do původního stavu až se v roce 1980 konečně dočkaly otevření pro širokou veřejnost. Zájem je bohužel tak velký, že se kvůli ochraně květin nemůžete po zahradě volně procházet. Můžete jít jen po okrajových alejích a obdivovat průhledy, které i tak ovšem budou jednou z nejromantičtějších věcí, které jste kdy měly možnost vidět.

Chambord

Tento zámek ležící na přítoku Loiry, řece Cosson, je asi nejhezčím zámkem v celé Francii. Zámek stojí uprostřed hlubokých lesů, což je také důvod, proč vzniknul. Mladý princ František, pozdější francouzský král, si zdejší krajinu a lov přímo zamiloval. Když se stal králem, přemluvil na svých výpravách po Itálii dokonce samotného Leonarda da VInciho, aby se dal do jeho služeb a vytvořil plány k výstavbě zcela nového zámku Chambordu. Leonardo se sice začátku stavby nedožil, ale zámku je připisován jeho renesanční rukopis. Konstrukce a rozměry zámku jsou vedeny přísně matematicky, v duchu zlatého čísla. Zcela nepochybně Leonardovy jsou pak slavné, Chambordské, dvojitě točité schody. Využití pro takto obrovský zámek se ovšem nehledalo lehce. Když se ho rozhodl navštívit král, bylo zde velmi rušno. Přijížděl celý dvůr, který s sebou vozil karavany nábytku, gobelínů a dalších věcí nezbytných pro pohodlí krále i dvořanstva. Když se však král rozhodl odjet, byl zámek opuštěným klenotem uprostřed hlubokých lesů, který neměl valného využití. Jedná se o skvost vrcholné renesance ohromných rozměrů. Zámek má 80 schodišť, 440 místností, a jelikož má skoro každá místnost vlastní krb, tak i neuvěřitelných 365 komínů. Ty tvoří typickou střešní siluetu zámku. Od počátku stavby v roce 1519 na stavbě pracovalo až 2000 dělníků, kteří museli nejdříve vysoušet mokřady a do země zarážet někdy i 12 metrů dlouhé dubové sloupy, aby stál zámek na pevných základech. Základní podoba zámku byla dokončena ještě za života Františka I., ale protože zámku zachovali přízeň i další králové, práce na něm se nezastavily až do roku 1800. Od 18. Století zámek střídal významné majitele, až se v roce 1930 stal opět majetkem státu. Za druhé světové války zde byly dokonce shromážděny vzácné umělecké sbírky z muzea v Louvru. To vše znamená jediné, tento zámek je prostě nutné vidět na vlastní oči.

Bonifacio

Toto malebné městečko leží na tom nejjižnějším cípu Korsiky, což z něj dělá velmi oblíbenou destinaci turistů. Ti sem však nejezdí pouze za krásami moře. Bonifacio je proslulé především jako město postavené na útesech. Jeho kořeny sahají daleko do starověku a právě tady se prý bájný Odysseus utkal s lidožravými obry Laistrygony. Na vrcholu útesu se rozprostírá rozlehlá pevnost postavená Janovany. Pevnost zde samozřejmě není náhodou. Kdo ovládal Bonifacio a jeho přístav, ovládal i 11 kilometrů široký Bonifácký průliv, který odděluje Korsiku od Sardinie. Z pevnosti vedou do města dvoje schody, schodiště Rastello a schodiště sv. Rocha. Nejfotogeničtější a nejznámější jsou však schody krále aragonského, které jsou vytesány ve skále a vedou přímo od hladiny moře až k citadele. Prý byly vytesány za jedinou noc při obléhání města aragonskými vojáky. Tomu se dá však jen těžko věřit protože 187 schodů z opracovaného kamene zdolává převýšení celých 60 metrů. Na lehce se svažujících útesech se pak nad mořem tyčí malebné domečky přilepené jeden na druhý, které jsou typickým pohledem na Bonifacio. Tento výhled nejlépe oceníte při procházce po útesech okolo města. Samotný střed města není nijak rozsáhlý, ale úzké a klikaté uličky vám připomenou, že jste ve středomoří. Stejně tak i vysuté akvadukty a kanály důmyslně přivádějící nad vaší hlavou vodu do městské nádrže, která sloužila jako zdroj pitné vody v dobách častého obléhání. I místní kuchyně je typicky středomořská a spíše italská než francouzská. Bonifácký průliv a pobřežní útesy jsou navíc přímo rájem pro podmořskou faunu a floru, takže si zde můžete skvěle zapotápět i pochutnat na vytříbených plodech moře. Bonifácký přístav je hlavním přístavem pro lodě ze Sardinie a najdete zde zakotvených i mnoho luxusních jachet. Bonifacio je totiž jednou z nejoblíbenějších destinací na celé Korsice, a proto zde nechybí luxusní hotely i blízké golfové hřiště. Přesto zde není zdaleka takové rušno jako na přeplněné Riviéře a dovolaná vás tu stoprocentně nezklame.

Chenonceau

Zámek Chenonceau je po Versailles druhým nejnavštěvovanějším zámkem ve Francii. Když se podíváte na jeho neobvyklou vodní konstrukci, jistě pochopíte, proč je označován za vůbec nejromantičtější ze zámků na Loiře a ve Francii vůbec. Leží na řece Cher těsně před soutokem s Loirou a má velmi bohatou historii, kterou tvořily překvapivě především ženy. Možná proto je Chenonceau, kterému se též přezdívá zámek šesti žen, tak romantickým místem. Původ místa sahá do hlubokého středověku, kdy zde stával mlýn a později tvrz. Nový majitel však celou tvrz zbořil a postavil zcela nový zámek v renesančním stylu. Asi nepřekvapí, že na stavební práce dohlížela jeho žena, která zde nadšeně hostila francouzskou šlechtu, včetně krále Františka I. Nakonec však zámek připadl králi kvůli nesplaceným dluhům vůči koruně. Jindřich II. ho pak za vynikající služby daroval své milence Diane de Poitiers. Právě ona dostala nápad na postavení mostu na druhou stranu řeky a zadala první práce na vybudování rozsáhlých francouzských zahrad. Jelikož oficiální vlastnictví zámku zůstalo v rukou koruny, musela své místo přepustit Diane po králově smrti regentce Kateřině Medicejské, která si zámek doslova zamilovala. Nechala nad mostem přes řeku postavit dvoupatrovou galerii a utratila prý celé jmění za noční večírky a plesy. Konal se zde i historicky vůbec první ohňostroj ve Francii. Další klíčovou ženou v historii zámku byla Madame Louise Dupin. Tato osvícená žena, mimochodem babička George Sandové, zde často hostila největší myslitele své doby včetně Voltaira, Montesquieua a Jeana-Jacquesa Rousseaua. Právě ona zachránila zámek za Velké francouzské revoluce před zničením, přestože byl široko daleko jediným mostem, a měl sloužit k zásobování a obchodu. Svou roli zámek sehrál i v první světové válce, kdy sloužil jako nemocnice. V té druhé, kdy řeka Cher tvořila hranici mezi Němci okupovanou a „svobodnou“ Francií, sloužil jako místo pro útěk před nacisty. Chenonceau ale stojí za vidění ne jen kvůli své obdivuhodné historii, ale především kvůli své kráse a romantice.

Avignon

Avignon je překrásné středověké město na pobřeží řeky Rhôny, které se proslavilo především svým mostem a velkolepým Papežským palácem. Strategická poloha poblíž Středozemního moře dala městu vzniknout už za Římské říše. Po jejím pádu připadl Avignon k Francii a svému významu a kráse vděčí právě francouzskému králi Filipu IV. Sličnému, který jsem donutil přesídlit papeže z Říma. Toto období je známé také jako Avignonské zajetí papežů. Nelze si však představit sídlo hlavy katolické církve bez odpovídajícího ubytování. Proto v roce 1335 započala stavba Papežského paláce. Zpočátku se jednalo o strohou stavbu, která měla posloužit základním potřebám papežského dvora. Se změnou papeže se však změnil původní záměr i stavitel. Palác se tak dělí na Starý, jednoduchý a Nový okázalý. Celý byl postaven za neuvěřitelných 20 let, což ohromí o to více, když si uvědomíme, že jde o největší gotický palác na světě s rozlohou 1,5 kilometru čtverečního. Je obehnán masivními hradbami, jeho věže dosahují až výšky 50 metrů a loď palácové kaple je celých 52 metrů dlouhá. Na palác navazuje také katedrála Notre Dame des Doms, která byla původně románskou bazilikou ale prošla gotickými i barokními úpravami. Již zdaleka ji poznáte podle ve slunci zářící, pozlacené sochy Panny Marie na vrcholu věže. Ještě slavnější než Papežský palác je snad i kvůli známé písni Avignonský most. Tento most byl postaven už ve 12. století a se svými dvaceti oblouky byl na tehdejší dobu přímo architektonickým zázrakem. Podle legendy to byli andělé, kdo přikázal pastýřskému synkovi začít stavbu mostu. Lidé i arcibiskup se jeho záměru vysmáli, ale když viděli, jak zázračně vyzdvihl obrovský základní kámen a položil jej do vody, přidali se. Dodnes se však z mostu kvůli válkám a povodním dochovaly jen 4 oblouky, které končí uprostřed Rhôny. Součástí mostu je i malá kaple. Po skončení papežského schizmatu byl Avignon církevním městem, které se připojilo zpět ve Francii až v období republiky, v roce 1791. Rozvoj města zastavila v 18. století strašlivá morová rána, kterou přežila jen pouhá čtvrtina tehdejších obyvatel. Díky tomuto neštěstí si ovšem Avignon zachoval svůj neporušený středověký ráz. Nejvhodnější dobou pro návštěvu města je bezpochyby červenec, kdy město oživí divadelní festival plný mimů, kejklířů a akrobatů. Letní žár slunné jižní Francie pak můžete lehce zchladit v kavárnách starého města ukrytých v úzkých stinných uličkách. Ještě lépe potom v parku se zvláštními slunečními hodinami, kde odečítáte čas z vlastního stínu. Francouzská Riviéra je navíc, co by kamenem dohodil. Z toho všeho vyplývá, že při návštěvě Avignonu vás žádné partnerské schizma zcela určitě nečeká.