Tip 6 nejkrásnějších měst Itálie

Hledat krásu v Itálii je jako hledat dříví v lese. Je prostě všude kolem vás. Italové si jednoduše potrpí na styl a to je v Itálii i vidět. Italské umění, architektura, design, auta, i móda jsou prakticky synonymem krásy. Lehčí by proto bylo patrně hledat šest míst, která jsou nevzhledná, škaredá ba přímo hnusná. Přesto jsme se pokusili vybrat města, která nad italským, tradičně vysokým standardem ještě o něco vyčnívají. A pokud náhodou stále někdo váhá, jakým způsobem pojmout svatební cestu, když neholduje neustálému válení na pláži, pak projet Itálii je ten nejlepší nápad, jaký kdy měl. Jako dopravní prostředek samozřejmě nepřichází v úvahu nic jiného než sportovní kabriolet italské výroby. Pakliže se jeden takový jakýmsi zvráceným řízením osudu ještě neobjevil ve vaší garáži, je nejvyšší čas nenápadně naznačit svému bohatému strýčkovi, co že by byl ten pravý svatební dar, který by vám nebývale usnadnil nelehký vstup do společné cesty životem. Pak již jen stačí vyleštit vzpínajícího se koně na červené kapotě, stáhnout střechu, odstranit rachtající plechovky, které zlomyslní kamarádi přivázali na přítlačné křídlo a andiamo. Jakým směrem vyrazíte je celkem jedno, protože všechny cesty vedou do Říma a spolehnout se můžete na navigaci lásky.

Pisa

Přestože název města a mnohé obaly slavné rozvážené pizzy k tomu můžou svádět, Pisa není místem, kde by byla vynalezena pizza. Ta v podobě, jak ji známe dnes, vznikla kdesi v okolí Neapole a za její finální verzi vděčíme Kryštofu Columbovi, který do Evropy dovezl doposud neznámá rajčata. To však neznamená, že byste měli nepříliš objemný kufr vašeho sportovního vozu zaplnit chleby s paštikou. Italská kuchyně je prostě eccellente, ať jste kdekoli, Pisu nevyjímaje. Toto středně velké město v Toskánsku na pobřeží Ligurského moře proslavilo především slavné Piazza dei Miracoli, neboli náměstí zázraků. A když na toto rozlehlé náměstí vstoupíte, bude vám připadat skutečně zázračné. Ve starobylém městě se najednou rozprostře pohled na románské monumenty, které jakoby spadly z jiného světa. Tím nejznámějším je samozřejmě proslulá šikmá věž. Pisa byla ve 12. století jedním z nejbohatších italských přístavů a teprve pohromy v podobě zanášení místního přístavu bahnem a prohra v námořní bitvě s největším konkurentem z Janova zapříčinila pokles jejího významu. Do té doby se však kupci z Pisy doslova topili v penězích a své bohatství hodlali dát také patřičně najevo. Jedním z jejích nejambicióznějších plánů byla stavba nejvyšší zvonice na světě. Podobně jako v biblickém Babylonu se však tento smělý plán poněkud zvrtl. Nebo lépe řečeno dostal na šikmou plochu. Mělké základy a nestabilní jílovité podloží není nic, co by šlo dvakrát dohromady, takže již po pár letech stavby bylo místním jasné, že architekt s nimi nehraje úplně narovinu. Lajdácký stavitel se vše snažil napravit speciálním zpevněním základů na jedné straně, ale svou snahu, jak víme dnes, poněkud přehnal. Při dostavbě třetího patra už totiž bylo patrné, že věž se naklání zase na druhou stranu. To však nebylo nic, co by obyvatele Pisy odradilo. Stavělo se dál, přičemž každé další patro mělo vyrovnávat těžiště věže, ale celkový počet pater se nakonec zastavil na pouhých šesti. Náklony věže se v průběhu věků ještě mnohokrát změnily a nejvíce v průběhu 20. století, kdy byl náklon již tak strmý, že muselo dojít k záchranným pracím, po nichž se věž významně napřímila. Na náměstí najdete také slavný dóm, jenž je jednou z největších románských bazilik na světě a celou slavnou trojici završuje baptisterium. V Pise byla již ve středověku založena jedna z vůbec nejstarších univerzit a bádal zde i Galileo Galilei, který právě při pouštění kamínků z šikmé věže ověřoval některé ze svých fyzikálních zákonů. Pisa je univerzitním městem dodnes a až polovina obyvatel jsou právě studenti, což ve školním roce znamená velmi rušný noční život. Ale pokud jste spíše na klidnější zábavu, můžete navštívit třeba nejstarší evropskou botanickou zahradu.

Milano

Řím je bezpochyby městem měst, na které je hrdý každý Ital, ale pokud se někde na severu zeptáte, co že je jejich skutečnou metropolí, odpoví vám jednoznačně, že Milán. Ostatně v Lombardii velmi populární strana Liga severu již dlouho propaguje odtržení severní části Itálie s hlavním městem právě v Miláně. Že by to pro Italy nebylo ničím novým, potvrzuje letmý pohled do historie. Milán byl od roku 293 hlavním městem západní Římské říše. Za hlavní město italského království ho prohlásil i Napoleon, ihned potom co se zde nechal korunovat Italským králem. Milán stál také v čele sjednocování Itálie a právě tady založil Benito Mussolini fašistické hnutí a podnikl pochod na Řím. Že bylo pro něj toto město přímo osudové, dokazuje to, že právě tady byl také dopaden a oběšen. Jednoduše Milán psal italské dějiny. Není proto překvapením, že je toto velkoměsto centrem průmyslu i financí a řadí se k jedněm z nejvyspělejších regionů celé Evropy. Tím prvním, co se však snad každému vybaví, když se řekne Milán, je město módy. Pakliže tou nejuznávanější osobou v Římě je papež, pak v Miláně jsou to fotbalisté a módní návrháři. Rozhodně zapomeňte na oblíbený český výstřelek v podobě ponožek pyšně křičících do světa z gumových sandálů: „Móda mě nezajímá.“ S takovýmto přístupem tady zkrátka nepochodíte. A nedej bože abyste si vzali ponožky do v Itálii tak oblíbených mokasínů. Pokud by vás ve zbytku Itálie za tento módní zločin čekala maximálně křiklavá gestikulace a zvolání „Porko dio,“ pak v Miláně vás v lepším případě vyhostí z města a v tom horším umlátí stylovou polobotkou k smrti. Na druhou stranu, pokud přijedete do Milána v době, kdy se zde dvakrát do roka koná legendární Milan Fashion Week, budete se mít na co koukat, a to nemusíte být ani na pečlivě vybíraném seznamu hostů na velkolepé módní přehlídky. Obyvatelé Milána i další návštěvníci totiž tuto událost berou jako módní happening a molem se pro ně stává doslova každá ulička. Po vyslovení názvů módních domů Valentino, Gucci, Versace, Prada, Armani a Dolce & Gabbana, které zde sídlí, snad není potřeba k módě nic dalšího dodávat. Kde je nabídka, musí být ovšem i poptávka. A z toho důvodu se člověk skoro až zdráhá doporučit návštěvu Milána jakémukoli novomanželovi bez zlaté kreditní karty, který má s sebou svou drahou polovičku a jen špetku soudnosti. Dokonce i jedna z nejslavnějších milánských památek, galerie Viktora Emanuela druhého, je galerií nákupní a přilehlá čtvrť, které se přezdívá čtyřúhelník módy, se může snadno stát osudovou pastí pro shopaholičku se slabou vůlí. Ta se ovšem skrývá prakticky v každé ženě. Lepší tak bude navštívit spíše tradiční pamětihodnosti jako velkolepý gotický dóm nebo kostel Santa Maria delle Grazie s kultovní freskou Leonarda da Vinciho. Nezapomenutelný zážitek pak samozřejmě znamenají návštěvy místní La Scaly nebo zápasů fotbalových gigantů AC a Interu.

Sorrento

Toto město je tou nejtypičtější ukázkou nádherného přímořského letoviska. Starobylé klasicistní i secesní hotely z přelomu 19. a 20. století se tyčí nad neapolským zálivem jako pohádkové zjevení. Pro Sorrento je typická především sytá barevná scenerie, kterou rozehrávají křiklavě omítnuté stavby, ostře kontrastující s azurovým mořem v zálivu pod skalnatými výběžky na pobřeží. Scenerie neapolského zálivu, který mnozí označují za vůbec nejkrásnější v celé Itálii, lákala do Sorrenta již odpradávna. Že lákala je to pravé slovo, dokazuje to, že právě zde podle starořímské legendy měly sídlit bájné Sirény, které vábily místní mořeplavce k pobřeží, kde se roztříštily jejich lodě o skryté útesy. V antické mytologii, to však nebyla dechberoucí krása sorrentského pobřeží, ale zpěv, co lákalo ubohé námořníky ke břehu. Jedinými hrdiny, kteří pak podle legend přežili tuto ďábelskou operu, byli argonauti s Orfeem na palubě. Ten byl evidentně lepší pěvec než krvežíznivé harpie. Dalším přeživším byl Odysseus, který své posádce nechal zalít uši voskem. Bájní rekové však nebyli jedinými slavnými, kteří navštívili místní vody. V Sorrentu totiž často pobývala i taková jména jako Maxim Gorkij, Lord Byron, J. W. Goethe, W. Scott nebo Enrico Caruso a Luciano Pavarotti. To dokazuje, že jde o skutečně múzami políbené místo. Byl by samozřejmě hřích pobývat v místním zálivu a nenavštívit Neapol. Ostatně slavné rčení říká „vidět Neapol a zemřít.“ Toto přísloví ovšem v souvislosti s řáděním cholery po nechvalně známé odpadní krizi nabylo poněkud jiný význam. Že pohled na magické pobřeží pod Vesuvem skrývá svá nebezpečí, vám pak víc než co jiného ukáže návštěva nedalekých Pompejí, které byly po výbuchu této sopky doslova pohřbeny v popelu. Nebyly však pohřbeny jen v popelu ale i v čase, což nám po pečlivé práci archeologů otvírá jedinečný pohled na život v době starověkého Římu. Například pro historiky naprosto šokující objevené množství erotických fresek a předmětů úplně změnilo jejich pohled na to, co bylo hybnou silou Římu. A pro novomanželské páry je to jasná nápověda, co vše lze nalézt v Sorrentu.

Siena

Siena je jedním z nejstarších měst, které podle legendy založil Senius, syn Rema, jednoho ze zakladatelů samotného Římu. Právě odtud také pochází znak města s vlčící kojící slavná dvojčata. Své nejslavnější období však město zažilo v období vrcholného středověku a renesance, kdy byla Sienská republika největším konkurentem svého toskánského rivala, Florencie. Když byla v 16. století roztroušená Itálie pustošena vojsky španělského krále, spojili se s ním Medicejové a společnými silami Sienu po osmnáctiměsíčním obléhání dobyli. Vzhledem k tomu, že v té době bylo město navíc nebývale oslabeno hrozivou epidemií moru, nejedná se zrovna o historický příklad fair play, jako spíše ryzího Machiavelismu. Nikdo jiný, než tento florentský myslitel by asi neodsouhlasil výrok, „peníze hledej za vším,“ více. A samozřejmě to byly peníze, které dlužil španělský král medicejským bankám, co vedlo k tomu, že Florencie se stala centrem Toskánska, zatímco Siena jen menším městem lokálního významu. Za tento fakt však mohou být dnešní Sieňané nebývale vděční. Jelikož od 16. století nedocházelo ve městě prakticky k žádným stavebním úpravám a Siena se jako jedno z mála italských měst vyhnulo bombardování za druhé světové války, jde o nejzachovalejší Středověké město v celé Itálii. Celé město je prakticky stále uzavřené v obvodu středověkých hradeb a i Sieňané jsou na svůj starobylý původ patřičně hrdí. To si dvakrát do roka dokazují historickým dostihem Palio, jehož kořeny sahají také až středověku. Jde prakticky o festival, kdy je v ulicích Sieny neskutečně živo a přijet sem tedy jindy než 2. července nebo 16. srpna je podobný nesmysl, jako jet do Ria, když se nepořádá karneval. V závodu mezi sebou soupeří reprezentanti jednotlivých čtvrtí města, jejichž prapory a erby nosí panoši. Samotní závodníci jsou pak profesionálně trénovaní žokejové, kterým se platí obrovské částky a ničím neobvyklým nejsou ani úplatky nebo dohody mezi závodníky. Kůň je losován v předstihu, aby mu mohli dát ve stájích jednotlivých čtvrtí patřičnou péči. Nakonec vypukne samotné Palio přímo na slavném čtvercovém náměstí Piazza del Campo, kterému vévodí středověká radnice a oblouk, kterým musí jezdci projet. Že závod je skutečně na ostří nože, dokazuje pohled na ostré rohy náměstí, kde se zatáčí, i na dlažbu na náměstí, po které koně pádí v šílených rychlostech. Ostatně co dělat tu měl James Bond při akční honičce v dílu Quantum of Solace. Sienu a obzvlášť Polio si ovšem užijete doopravdy jedině naživo.

Apulia

Dalším tipem na projetí Itálie tentokrát není jen jedno město, ale spoustu městeček v oblasti zvané Apulie. Tento geografický „podpatek italské kozačky“ je turismem i civilizací prakticky nedotčené místo. Nikde jinde se nehodí víc hledat zapomenuté liduprázdné pláže, kde se můžete koupat klidně nazí. V této části Itálie se jakoby zastavil čas. V malých vesničkách s typickými vápennými domky stále ještě uvidíte procesí, která jdou k jakémusi poutnímu místu nebo do kostela na mši. Cokoli budete potřebovat, musíte vyřídit ráno nebo večer, protože siesta je opravdovou mantrou místních horkých dnů. Na turistům přizpůsobená letoviska, kde je otevřeno takřka nonstop a bez problémů se domluvíte anglicky, můžete zapomenout. Tady vládne italština. Pokud jste ale jen trochu komunikativní a máte smysl pro gesta, nenarazíte na Itala, který by se vám nesnažil cokoli ochotně vysvětlit. Jednou z místních nejznámějších vesniček je Alberobello. Toto město vyniká především záplavou bíle omítnutých staveb s báňovitou střechou. Věřte nebo ne, ale stavbu těchto roztomilých domků zvaných trulli má na svědomí daňový systém. Ten určoval speciální daň z městské zástavby, a tak byly domky budovány speciální metodou bez malty, aby mohly být na rychlo rozebírány jejich střechy, kdykoli přijede královský výběrčí daní. Mít takto nejistou střechu nad hlavou se samozřejmě zrovna nezamlouvalo místním obyvatelům. Ti nejodvážnější se tak vydali s prosbou přímo ke králi a ten v roce 1797 tuto obec od daňové povinnosti osvobodil. Od té doby zde tato prazvláštní stavení zůstala a malty při tom ani nebylo zapotřebí. Největším střediskem celé Apulie je pak Bari. To, že toto město s 400 tisíci obyvatel je po Neapoli druhým největším v celé jižní Itálii, svědčí o tom, jak zemědělsky založená je celá oblast na jih od Říma. V Bari vás zaujme jednoznačně především staré město se stavbami až z 12. století. Ty jsou, nebo lépe řečeno nejsou uspořádány do změti úzkých křivolakých uliček, které končí už na útesu vypínajícím se nad místním temně modrým mořem. Tento pohled jistě stojí za vidění i přes to, že má Bari pověst doupěte jihoitalského zločinu a neřesti. Pohled na noční krásy města je tak spíše jen pro odvážné.

Verona

Kde jinde by měl zakončit novomanželský pár cestování po Itálii než ve městě do kterého král dramatu, William Shakespeare, umístil největší milostný příběh všech dob. Verona je tak již neodmyslitelně především městem Monteků a Kapuletů. A v domě, který Kapuletům kdysi skutečně patřil tak můžeme dodnes obdivovat Juliin balkón, pod nímž byl údajně pronesen ikonický monolog, který dal ten pravý význam slovu romantika. Každému čerstvě ženatému muži se před návštěvou tohoto místa vřele doporučuje připravit si nějakou láskyplnou větičku, kterou zde pronese své milované. Se slovy: „Hm, balkon jako každej jinej. Nevím, s čím tu všichni dělaj takový cavyky,“ si rozhodně neříkáte o klidný návrat ze svatební cesty. Opravdoví mistři řemesla zvaného vztah v těchto situacích nasazují terapii šokem a jen tak mezi řečí o Shakespearovi utrousí: „Myslím, že tvůj otec musel být zloděj.“ Když se jeho žena rozzuřeně zeptá, jak to jako myslí. S klidem se na ni dlouze podívá a řekne: „Protože ukradl dvě nejkrásnější hvězdy z oblohy a vložil je do tvých očí.“ Když nic jiného tak tento pokus o romantiku vyvolá zaručeně úsměv. Tato taktika má samozřejmě určitou trhlinu, pokud jste již své ženě v Milánu zakoupili obří sluneční brýle Gucci a la Victorie Beckham. V tomto případě situaci vyžehlí již jen růže zakoupená od všudypřítomných prodavačů a lístky na večerní operu. Asi nejhodnotnější památkou města je totiž nebývale zachovalý římský amfiteátr, který je třetím největším na světě. Verdiho opery které se zde hrají pod otevřeným nočním nebem, jsou tou druhou nejproslulejší atrakcí města. Římské divadlo, gotický hrad, nebo Rajský dvůr jsou jen jedněmi z mnoha památek neskutečně zachovalého středověkého centra, které svůj šarm krom Shakespeara odvozuje od typických načervenalých cihel, ze kterých je většina staveb postavena. A i když už vaše cesta po Itálii končí, musíte se vrátit zpátky k rodině a nesnášíte svoji tchýni, mějte na paměti, jak kvůli rodinným půtkám skončil místní nejslavnější pár.