Když o ruku požádá žena

Skutečně nejde o nic výjimečného, když se po letech společného chození, či dokonce soužití k činu rozhodne žena. Pasivita partnera, který může být coby sparing přítel do životní pohody i nepohody nejlepší „držák“, dokáže sebeklidnější ženu přivádět k šílenství.

Příčinou pasivity je pohodlí

Mnoho sociologů pátralo po příčině, proč se v posledním čtvrt století většina mužů do ženění příliš nehrne. Jako jednoznačný důvod určili pohodlný způsob života, kdy se mladíci dlouho drželi matčiny sukně, ala „mamahotel“. Fullservis z máminých rukou obvykle záhy přebírá ve snaze zavděčit se a ukázat, že je dobrá hospodyně, i nastávající partnerka, a tak se muž neúmyslně ocitá v situaci, kdy má s odvěkým lovcem společného jen pramálo. Nechává se dále obsluhovat a opečovávat.

Proč by něco měnil, když mu to tak vyhovuje? Když si pánského „usínání na vavřínech“ začne všímat okolí a taktně jej na neakčnost upozorní, většinou se setká s reakcí, že pár na svou lásku nepotřebuje papír, že mu vše vyhovuje tak, jak je a že má obavy, že se svatbou se vše změní a zničí se to krásné, co mezi nimi nyní je. Alibismus jak vyšitý.

Proč snoubenka mlčí?

Foto: pixabay.com

Cicero by se nemusel stydět za obratnost řečníka, kterým se muž během několika sekund stává. Žena obvykle jen mlčí a přikyvuje. Bojí se veřejně přiznat, že po vdavkách od dětství touží, a tak raději hrdinsky mlží, aby okolí nepoznalo, jak ji patová situace vnitřně ničí. A pak po večerech tajně brečí do polštáře a každé svatební oznámení kamarádky jí přidá další vrásku na čele. Milé dámy, ruku na srdce, na nevěstu v bílých šatech a dlouhém závoji si přirozeně hrají už i tříleté holčičky.

Jak z toho ven?

Důležitým aspektem, jak napjatou situaci zvládnout a přimět partnera k součinnosti, je postavit se k věci čelem. Mluvit, mluvit a mluvit, upřímně a otevřeně. Bez zábran sdělit partnerovi, že jste dospěla do stavu, kdy se chcete trvale usadit a mít „černé na bílém“, že jste si oporou v dobrém i ve zlém, vaše láska má stabilní základy a nebojí se na sebe převzít odpovědnost za rodinné zázemí. Že toužíte v tomto svazku vychovat děti, které budou vědět, kam patří. Nestyďte se projevit pocit, že je sňatek v životě člověka důležitý. Je to svatá pravda. Svatba je milníkem, který lidi posune ve svém vývoji dál.

Čtyři slova hrají vabank

Chci si tě vzít!

Reakce může zaskočit

Buďte rozhodná a ve svém postoji pevná. Nebojte se odmítnutí, protože, pakliže by skutečně nastalo, bylo by to znamení, že nechuť vázat se má opodstatněné důvody, které se s budoucím soužití nemusí absolutně slučovat. Přesto může nastat okamžik, kdy muž zareagujete zaskočeně, ne protože by sňatek odmítal, ale protože vaše vyznání a přání vůbec nečekal. Celé roky přece tiše přikyvujete, když za vás dva veřejně prohlašujete, že svatba je formální přežitek.

Nedělejte závěry z prvotního okamžiku. Muž právě vstřebává šok, jenž musí ve svém mozku zpracovat. V některých případech jim to trvá pár minut, někdy je k pochopení potřeba pár dní či týdnů. Rčení, že trpělivost růže přináší, v těchto případech platí stoprocentně. Nastávající ženich si intuitivně uvědomí, že v případě, že zazní jeho neopodstatněné NE, mohl by svou milovanou navždy ztratit. To samozřejmě nechce a nebude riskovat.

Ultimata nebrat?!

Přestože z výše uvedených slov může někdo vycítit, že se žena v roli navrhovatelky sňatku dopouští lehké manipulace a svému snoubenci dává ultimatum, není tomu tak. Z psychologického hlediska jde o naprosto totožný okamžik, jako když o ruku žádná muž. Akorát v sociologickém kontextu otočených rolí, což v době emancipace není v rozporu s etikou, zákony ani morálními zásadami.

Muž stojí před volbou, zda ženinu nabídku dobrovolně přijmout nebo odmítnout s vědomím, že jeho verdikt ovlivní následující život tak, jako tak. Už nikdy nebude nic jako dřív.

Takže ještě jednou: „Zlato, vezmeš si mě?“