Deník nevěsty - Cílová rovinka - díl 9
A jsme tu, seznamte se s mladou paní Weissovou. Než se ale dostaneme k 27. červnu, čeká nás ještě rozlučka (záměrně vypouštím „se svobodou“) a poslední „slečnovské“ dny. Takže začneme!
Byl to „typický“ holčičí večer. V sobotu 21. 6. 2014 (6 dní před svatbou) v 18:01 mi od mé 2 in 1 (svědkyně + velká kamarádka v jednom) přišla zpráva, ať vyjdu ven před barák. A tak, nejvíc vyparáděná osmadvacítka vylezla ven, kde na ni čekal luxusní bourák, a jízda mohla začít.
První zastávka byla v nově zrekonstruovaném bytě svědkyně, kde už na mě čekaly „moje holky“ s přípitkem a pár esy v rukávu. Přestože jsme měly v plánu vyrazit do víru velkoměsta, holky připravily naprosto skvostný občerstvení a bylo jasné, že nám bude muset nejprve trochu slehnout. A čím si lépe zkrátit trávení, než popíjením dobrého vína a sledováním mých fotek z dětských a telecích let?
Pak přišly na řadu dárečky – ty mám moc ráda. Dostala jsem jich požehnaně, ale vyjmenuji jich jen pár, abych tu zbytečně nevyvolávala chtíč. Jedním z nich byl růžový fascinátor, jenž mi měl dopomoci ke splnění mých rozlučkových úkolů. Ty byly sepsány společně s přáními v novém památníku. Také jsem si hrozně zamilovala svůj buldočí polštář.
V další chvíli někdo zazvonil a to mě mírně vyšokovalo. Moje jediné přání bylo: žádní převlečení hasiči, policajti ani instalatéři. A proto, když ze dveří vyšla moje svatební vizážistka, vůbec jsem to nepobrala. Pečlivě namalovaný obličej jsme tedy společnými silami odstranily, abych mohla získat vizáž novou. Bylo to skvělý a hrozně nečekaný!
Po půlnoci jsme stylově vyrazily nočním vlakem do centra Prahy a vlítly do řady barů, v nichž jsem musela získávat suvenýry a plnit vypečené úkoly. Napsat vzkaz na pánský záchod a hodit okem po starším muži, patřilo k úkolům snazším. Dalším milým překvapením byl můj kamarád ze školy, kterého holky zvládly navnadit!
A jak tak večer postoupil a morálka se drobně uvolnila, tančím si to na provizorním parketu, když v tu spatřím svého sotva koukajícího nastávajícího s podobně vyhlížejícími kumpány! Nakonec se mi podařila nevídaná věc, když jsem svého manžela porazila a přišla domů až po něm! To se mi v životě nestalo!! Parádička!! Byl to nejlepší večer, co jsem zažila. Děkuju, holky!
V úterý začaly přicházet mírné ranní nevolnosti, ale nic co by člověk nezvládal a nezahnal pracovními povinnostmi. Ve středu jsem byla „naposled“ v práci a čekala mě poslední zařizování. Potvrzení fotografky, květinářky, kadeřnice, vizážistky. A pak ve čtvrtek vyzvedávání svatebních šatů a dovoz výzdoby s dortem do restaurace. Jak jsem již zmiňovala v předchozích článcích, výzdobu i dort jsem nechávala v režii ostatních. Z dortu jsem sice byla zpočátku poněkud v rozpacích, protože místo jednoduchého dortíku s cupcaky jsem dostala doslova ptačí dort, ale nakonec sklidil velký úspěch a stal se jednou z důležitých atrakcí svatebního večera a holubičky na něm posloužily jako nemravný objekt pro fotografie.
V pátek ráno jsem vyloupla oko hodinu před budíkem, rozvážně jsem vypila svůj čaj, koukla na zpravodajskou stanici, obličej opláchla studenou vodou, rozloučila se s Vládíkem a zamířila na tvorbu účesu. Byly jsme sice s kadeřnicí v časovém presu, ale nakonec to pěkně zvládla a já jen žasla. Taťka mě vyzvedl přesně na minutu, zavtipkoval s personálem a vyrazili jsme k našim, kde už čekala početná část naší rodiny, svědkyně, fotografka a vizážistka. Rychle jsem slupla jednu šunkovou rolku a zkrášlovací proces mohl začít. Do toho tam běhaly tři malé cácory a prozkoumávaly vše, co jim přišlo pod ruku. Nafotily se přípravy a já se šla navléknout do krásných, ale relativně náročně řešených šatů. Opět se opakovala situace ze zkoušení, kdy se mi zasekla hlava, avšak s trochou pověstného „štěstíčka“ byla nevěsta na světě.
Nejvíc nervózní jsem byla z obřadu, ale zcela zbytečně. Podařil se nám nadlidský počin a nikdo, kromě pár vyvolených, mě nespatřil. Když jsem nastupovala na svou oblíbenou píseň Imagine od Johna Lennona, už-už mi najížděly slzy do očí. A co mě zachránilo? Zakopla jsem! To mě strašně rozesmálo a ve stejném duchu se nesl i celý obřad. Co nám povídali? Netuším, všechno šlo tak nějak mimo mě, ale bylo to báječný. Oba jsme vyřkli ano a bylo vymalováno. Vítejte Weissovi.
Celý proces trval snad jen 10 minut, pak přišlo focení a následoval přípitek v restauraci, rozbíjení, talířů, přenášení nevěsty, až se ženich prohýbal, proslovy a nakonec i zasloužené jídlo a krájení dortu. Pro naše hosty jsme si připravili překvapení v podobě 1. tance, který jsme trénovali večer před svatbou a přes počáteční ostych, jsme se dočkali velkých ovací. John Travolta už bude vědět.
Pak došlo na vrh kytky, tombolu a volnou zábavu. K tomu bych snad jen dodala, že výběr našeho DJe nebyl zcela šťastný. Pán byl sice hrozně příjemný, ale album Šmoulů zaskočilo i mě! Ale co, my si den užili a o to větší sranda byla. Měli jsme legendární ptačí dort a šmoulího DJ, co víc si přát? Noc se završila pouštěním lampiónů. Ten náš ani nevzlétl, shořel na místě, a lampión mých rodičů přistál na stromě, takže jsme ostražitě sledovali, jak se zachová. Hasiči nakonec jezdit nemuseli.
Milí čtenáři, tímto bych se s vámi chtěla rozloučit a všem budoucím nevěstám popřát hodně štěstí a pevné nervy. Zvládnete to a bude to úžasný den! Snažte se příliš neohlížet na ostatní a jděte si svou cestou. Užijte si svůj den se svými nejbližšími, protože na ničem ostatním nezáleží! Děkuji a někdy na viděnou!
Na úplný závěr bych ještě ráda poděkovala našim rodinám a přátelům, jste nejlepší!
Přečtěte si více
Nástroj pro svatby
Svatbonet je webová aplikace pro snoubence, kteří si chtějí svatební přípravy užít, nestresovat se s plánováním a na nic nezapomenout.
Tištěný magazín
220 stran exkluzivního průvodce vaší svatbou. Rady tipy produkty místa trendy a inspirace. Poštou za 129 Kč