Marriage Guide online

Historie svateb

Text: Adéla Skřivánková
Historie svateb

Základním úkolem manželství bylo mít děti, spojit a rozmnožit majetek, zajistit bezpečí pro rodinu a nebo i celý kmen. I společenské postavení ve vyšších vrstvách bylo důležité, proto spojení silných a vlivných rodin bylo velmi žádoucí. Už ve starověku bylo tedy manželství zcela běžné.Svatbě předcházelo dání svolení rodičů anebo opatrovníků. Ti také rozhodovali o všech finančních podmínkách sňatku. Svatby se uzavíraly bez zvláštních ceremonií. Ženich si prostě odvedl svou ženu do svého domu, chýše či stanu a ohlásil to všem. Tím byl jejich vztah považován za manželství. Následné oslavy však bývaly velmi bujaré a veselé už tehdy.

S příchodem náboženství, zejména křesťanství, byly vesměs svatební obřady církevní. Ve středověku byl tento sňatek považován za posvátný a nezrušitelný. Velkým rozdílem však bylo, oproti dnešním svatbám, že mladí lidé neměli možnost sami si zvolit svého partnera. To rodiče vše domlouvali a hlavním cílem bylo spojit majetky. Zcela běžně se o nevěstě dohadovali otec nevěsty a otec ženicha společně s ženichem jako na trhu. Dokonce vznikaly smlouvy, kde se přesně psalo, jaké věno přinese nevěsta a co v manželství bude všechno zastávat. Tento zvyk přetrvával až do 19. století. Pokud se dívka neprovdala, většinou odcházela do kláštera. Pro rodinu bývala dcera, která se nevdala ostudou.

Až později se samotnému obřadu dával větší důraz a přípravy na svatbu zabraly mnohdy i mnoho týdnů. Svatbou žila většinou celá vesnice. Ženy připravovali jídlo a šaty pro nevěstu. Šaty byly, pokud to finance rodiny dovolovaly, velmi zdobené a bohaté. To jsou svatby, kde se objevují družičky a tradice, které se mnohdy někde dodržují dodnes.

První bílé dlouhé svatební šaty si na své svatbě oblékla královna Viktorie v roce 1840 a tak začíná tradice, kterou následují všechny nevěsty skoro na celém světě. Bílé šaty symbolizují čistotu a panenství. Dokonce i prstýnky, které si dnešní snoubenci při obřadu vyměňují, znali již staří Egypťané. Chudé páry si prstýnky vyráběli ze dřeva, kostí, kovu či si je pletli z trávy. Opět postupem času byl prstýnek a jeho cena ukázkou movitosti rodiny.

Rozdíl mezi dnešními páry a páry třeba začátkem 19. století je obrovský. Dnes si asi nedovedeme představit, že by nám rodiče přivedli muže a oznámili, že to bude váš manžel po zbytek života.

Teprve obecní zákoník z roku 1811 dovoloval uzavírat i civilní manželství. Do té doby existovaly pouze sňatky církevní. Tyto civilní sňatky už byly uzavírány před svědky a zapisovatelem, podobně jako to známe my v současnosti. Od roku 1950 se směly uzavírat sňatky pouze na národním výboru. To byla poválečná léta. Mnohdy nevzhledná budova národního výboru byla po několik desetiletí jediným místem, kde se dalo vdát. Církevní obřady byly jen velkou výjimkou. A ještě začátkem 90. let 20. století si musely páry své ano říci na národním výboru i v případě, že požadovaly církevní sňatek.

Od sametové revoluce se mnohé změnilo. Od roku 2007 se u nás mohou dokonce konat i obřady pro páry stejného pohlaví - registrované partnerství. Dnešní páry si mohou vybírat z nesčetně míst i variant a splnit si tak sen o skvělé svatbě podle vlastních představ.