Zásnuby (ne-)jsou přežité. Co o nich (ne-)víte?
Svatba, která je dnes vnímána za společenský vrchol zaslíbení se dvou zamilovaných lidí, na jenž se budoucí novomanželé připravují po všech stránkách dlouhé měsíce, byla kdysi až druhořadým aspektem, následujícím po zásnubách. Věřili byste tomu, že hlavní slovo padlo už daleko dřív, než před oltářem? Že zásnuby měly intimnější povahu a poslední slovo náleželo rodičům?
Na doby, kdy zásnuby měly rozhodující charakter, už zůstaly pouze vzpomínky a zažité označení „snoubenci.“ Jak vlastně proces zasnubování probíhal, co bylo jeho účelem a kdo všechno měl oprávnění do něj mluvit? Možná byste se divili.
Historická fakta
V českých zemích se o zásnubách hovoří už od středověku, kdy se zasnubovali představitelé vládnoucích rodů a šlechty. Nebudeme daleko od pravdy, když zmíníme, že v první řadě šlo zejména o majetky a mocenské výhody ze sňatků plynoucích. Na způsobu zásnub to ale po stovky let nic nezměnilo.
Zasnoubení se je slib mezi mužem a ženou o tom, že spolu vstoupí do manželství. Nemá žádné právní následky, je právně nevynutitelný, přesto je jako dohoda nutným předpokladem k tomu, aby k uzavření manželství následně došlo. V minulosti probíhalo formou zásnubní hostiny, která byla pořádána v domě nevěsty jejími rodiči, při níž potenciální ženich požádal o ruku nevěsty jejího otce, a to za předem daných pravidel.
Pod dohledem rodičů
Podle katechismu J.G.Jarkovského nejprve poslal muž své vyvolené kytici bílých květin. Poté, co byl přizván jejími rodiči do domu, přinesl své vyvolené zásnubní prsten a požádal jejího otce o ruku. Poté, co otec souhlasil, poklekl před svou milovanou a zeptal se jí, zda li by se chtěla stát jeho ženou. Dívka vezme do rukou prsten a pakliže vysloví „ano“, podá jej svému milému a ten jí ho zpětně nasadí na levý prsteníček. Pak se dotáže matky své vyvolené, zda-li může dívku políbit. Pokud matka souhlasí, následuje první oficiální tělesný kontakt.
Po tomto aktu byli muž a žena prohlášeni za snoubence, tato informace se dala na vědomost širokému okolí a začínal se připravovat svatební obřad. Krom něho byla vyjednávána výše věna, kterou muž vyženil a dohodnuty majetkové poměry manželů do budoucna. Je ale nutné zmínit, že pokud se rodiče snoubenců nedohodli, zásnuby byly zrušeny a ze samotné svatby sešlo. Snoubenci byli dáni na milost a nemilost těchto jednání, protože vzbouřit se proti vůli rodičů a vzít se tajně, znamenalo býti vydědění a žít na hranici chudoby. V době, kdy se majetky a statky dědily z generaci na generaci, to bylo rozsudkem celoživotní bídy a mravního poklesu. Není žádným tajemstvím, že snoubenky byly dopředu vybírány samotnými rodiči kvůli majetku a na lásku, nelásku se nebraly žádné velké ohledy. Od zasnoubení se snoubenka už neobjevovala ve společnosti bez svého snoubence až do své svatby, která by měla proběhnout do roka a do dne.
Letmá právní opora
Za právní institut bylo zasnoubení považováno něco přes jedno století. Občanský zákoník z roku 1811 zmiňoval dokonce právo na náhradu škody v případě zrušení zasnoubení a právo požadovat zpět poskytnuté dary. V roce 1949 zákon ještě letmo pojem snoubenci používá, ale od roku 1963 je toto označení z českého právního řádu až do roku 1998 vymýceno. Dnes jsou zásnuby právně vykládány jako nezávazná dohoda o uzavření manželství. Zákon po snoubencích pouze vyžaduje, aby před uzavřením manželství navzájem poznali svůj zdravotní stav a aby zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů a bydlení. Toto pojetí právní normy je jen deklaratorní, mající více morální rozměr, než právní. Její nedodržení totiž nemá na platnost manželství vliv.
Zásnuby jsou opět v módě
Aktuálně mají zásnuby zejména romantický charakter. Mohou probíhat kdekoliv si pár zamane, nejčastěji se tak děje v soukromí, na místě, k němuž má pár důvěrný vztah. Podle etikety by této události měli být přítomni i rodiče nevěsty. Muž žádá o ruku ženu a nasazuje jí zásnubní prsten, který bývá zdoben jen bílými kameny nebo perlami, ale také brilianty a modrým safírem. Budoucí nevěsta (ale i tchýně) by měla dostat od potenciálního ženicha kytku. Ženich by měl pole zvyklostí poté, co budoucí nevěsta vyřkne své souhlasné stanovisko, seznámit společnost s fakty, jakými jsou informace, kde bude pár bydlet, popsat v krátkosti svou situaci a budoucí vize. V neposlední řadě by měli snoubenci seznámit své rodiny a nastínit body scénáře svého svatebního dne. Diskutovat je povoleno i o finančních záležitostech, jako jsou otázky, kdo co zaplatí a v jaké výši.
Pokud se z nějakého důvodu snoubenci před svatbou rozejdou, slušnost a etiketa snoubence velí vrátit zásnubní prsten snoubenci, který byl symbolem jejich nového společného života. Pokud by se pár rozešel (rozvedl) až po svatbě, zásnubní i snubní prsten ženě náleží a zůstává.
Přečtěte si více
Nástroj pro svatby
Svatbonet je webová aplikace pro snoubence, kteří si chtějí svatební přípravy užít, nestresovat se s plánováním a na nic nezapomenout.
Tištěný magazín
220 stran exkluzivního průvodce vaší svatbou. Rady tipy produkty místa trendy a inspirace. Poštou za 129 Kč