Marriage Guide online

Deník nevěsty - jaro, léto, podzim, zima - díl 5

Text: Lucie Mendlová

Status „zasnoubená“ mi celkově vyhovuje, klidně bych v něm setrvala několik let. Dokonce si myslím, že i po „zvukové stránce“ zní líp než „vdaná“ či „zadaná“. Působí to tak vznešeně.

Deník nevěsty - jaro, léto, podzim, zima - díl 5
Foto: Lucie Mendlová

Svatební tématika se také osvědčila v mnoha krizových situacích. Nevíte, o čem mluvit s pro vás nezajímavou osobou? Jej, zasnoubení či „svatbička“ jsou vděčné. A ještě lepší! Nechcete si s tou osobou povídat vůbec? Není nic snazšího - máte přece zkoušku svatebního líčení a už je čas jít!

To je samozřejmě nadsázka, avšak nelze popřít, že pro některé dívky a dámy je svatba neskutečně lákavý námět k hovoru. Mě to naopak vždycky trochu děsí, protože si člověk uvědomí, co ho ještě čeká, na co zapomněl a nakonec by se na všechno nejraději „vykašlal“ a odjel někam k moři.

Jedním z prvních (zásadních) úkolů snoubenců je určit si termín a místo svatby, což někdy může být docela „fuška“. My se s tím moc nepárali a datum bylo relativně záhy na světě. Místo přišlo na řadu o chvíli později.

Po nečekané žádosti jsem nabyla přesvědčení, že datum nebudeme hrotit. Není přece nutný vdávat se do roka a do dne. Nehnala jsem se do zásnub, nebudeme spěchat ani se svatbou. Chyba lávky. Mamka s taťkou s tím příliš nesouhlasili, v tomto ohledu ctí tradici, to jsem věděla. Co mě však překvapilo, bylo mé okolí. I to se zdálo být nějak tradiční a až na pár výjimek „hlasovalo“ pro rok od zásnub! Umím být paličatá, ale když i přítel souhlasil, začaly padat první návrhy.

Nesnáším zimu. S prosincovými termíny by proto u mě nikdo nepochodil, leda bych dostala nějaké „termošaty“. Navrhla jsem konec léta = začátek září. Pro mě ideální. Venku je stále teplo, ale člověk není splavený a jako bonus má ještě skoro rok pohodičku. Klaplo to, tedy alespoň než Vládík přišel se srpnovým a později dokonce červnovým datem! Nehledejte za tím však žádné romantické gesto či mužský entuziasmus ze svatby (objasním za minutku).

Červen se mi sice zprvu zdál dost brzo, ale jsem jarní dítě a tohle období zbožňuju. Nakonec jsem poslušně přitakala a těšila se na jeden z posledních jarních dnů („vysnila“ jsem si 20. červen). Jak jsem již zmínila, důvodem pro dřívější svatbu nebylo přítelovo nadšení, ale jeho smysl pro „fair play“. Fotbalová sezóna totiž končí s příchodem léta a příprava začíná koncem srpna a zmeškání byť jen pár tréninků či, nedej bože, celého zápasu, by byla velká tragédie! Jo, a taky se musí stihnout fotbalová rozlučka! Z toho vyplývá, že jsem docela ostrouhala a termín se přesunul z mého milovaného jara na začátek léta (což mi samozřejmě tolik nevadí, ale jako kvůli fotbalu mi byl odepřen 20. červen i září???). Je to prostě „srdcař“.

Výběr místa byl trochu složitější, ale shoda nastala téměř okamžitě. 1. fáze selekce připadla na mě. Přestože jsem křtěná a svatba v kostele je určitě krásnou záležitostí, tuto variantu jsme nakonec zavrhli. Přála jsem si mít obřad na čerstvém vzduchu a nejlépe poblíž přírody. Má to pro mě větší kouzlo než někde na obecním úřadě. Zároveň jsme chtěli, abychom nemuseli dojíždět na hostinu a after party. Výběr se nám tím trochu zúžil. Zámecké svatby se vším všudy jsme rovnou zamítli. Stejně tak golfové resorty (neumíme ani držet hole).

Na konci nám zbyla 3 místa:

  • Průhonický park – nádvoří zámku
  • Viniční altán (kousek od našeho bytu)
  • Hotel Mlýn na Karlštejně (ten jsem objevila v Marriage Guidu).

Všechna místa pro nás měla určité kouzlo. Mně se hodně líbil Hotel Mlýn, tamější prostředí je naprosto úžasné. Pak jsme se ale dozvěděli, že mají poměrně dlouhou čekací lhůtu. Nemluvě o tom, že to není v Praze, tudíž by všichni hosté museli dojíždět = nemohli by náležitě slavit, pokud by nepřenocovali. Přišel proto škrt.

Viniční altán v Grébovce byla taková ekonomická varianta s krásnou atmosférou a hlavně výhledem. Bohužel si ale nedovedu představit, jak by se tam všichni pozvaní vměstnali. Areál je navíc v brzkých večerních hodinách uzavřen, a my bychom tak byli odsouzeni k přesunu.

A tak jsme si vybrali Průhonický park, místo, které mi v úvahách přišlo na mysl jako první. Tak trochu naše srdcovka. Měli jsme zde jednu z prvních, prostředních i budoucích schůzek a tady završíme svou mladickou pouť – staneme se paní a panem. Kromě nesporných půvabů svatebčané jistě ocení možnost koupání v rybníku v případě nervového zhroucení či objevování tajných zákoutí parku. A kdyby nám náhodou nepřálo počasí, vyměníme nádvoří za zámecké interiéry.

Malá rada na závěr: volba/rezervace termínu i místa je nejdůležitější, proto moc neotálejte, ať nejste zklamaní, že vám to někdo vyfoukl před nosem. Ostatní už mějte na „salámu“.