Deník nevěsty - to nejsnazší hned odmázněte - díl 6

Pro nás to byly prstýnky. Obecně šperky vůbec nenosím(e). Jedinou mou ozdobou do zasnoubení byly hodinky, jedno tetování a piercing v uchu. První měsíc to tedy vypadalo tak, že jsem prstýnek neustále zapomínala doma, a když už jsem ho náhodou na prstě měla, bylo to nepříjemné a svědilo to. Časem jsem si zvykla a teď už to mám zase obráceně.

Protože mi prstýnky nepřijdou tolik důležité, rozhodla jsem se pro rychlou akci. Za pár minut jsme vybrali dva typy a pak jeden z nich objednali – bez stresu a zkoušení. Teď už nám slavnostně leží v šuplíku a čekají na svou příležitost (i když se dle doporučeného harmonogramu mají objednávat až 3 měsíce před svatbou). Jsou krásné.

Podobně to probíhalo i s vizážistkou. Ta je pro mě naopak stěžejní. Během chvíle jsem projela web, profily vdaných kamarádek a kontakt byl na světě! Okamžitě jsem zavolala, do týdne si domluvila zkoušku líčení a pak jen zírala, co profesionálové dokážou. A ze seznamu ubyl další úkol.

Mnozí to mohou považovat za vyhazování peněz a třeba vás budou přesvědčovat, že se klidně zvládnete nalíčit sama, ale já říkám NE. Chci, aby mi to slušelo a kdy jindy do sebe investovat? Navíc se nejedná o žádnou velkou pálku! Pokud tedy nemáte nějakou šikovnou kamarádku nebo nejste sama vizážistka, nenechte se odradit. Nejenže vám to bude moc slušet, ale hlavně si u toho krásně odpočinete a je velmi příjemné, když se pro změnu stará někdo o vás. Výsledek za to opravdu stojí (musela jsem si na sebe asi 2 hodiny zvykat).

Poměrně snadná byla i volba restaurace a místa pro naši oslavu. Nechtěli jsme cestovat sem tam, a proto jsme si našli prostory v Průhonicích. V této oblasti je toho na výběr naštěstí dost, ale ne zas přehnaně, takže jsme v klídku obešli dva naše favority a měli vyhráno. Restaurace blízko zámku byla sice výborná a opravdu stylová, ale pouhý dezert s kávou nás vyšel jako vícechodové menu.

Nakonec jsme tedy dali přednost ekonomičtější variantě, ale ne na úkor kvality. Pochutnali jsme si tam úplně stejně, prostředí bylo moc fajn a navíc můžeme trávit čas venku na zahrádce. Provozní byl sice trošku „rozlítaný“, ale vyšel nám vstříc, seznámil nás s různými možnostmi (svatební tabule/menu, raut, pití…), my zaplatili zálohu a bylo. Probírali jsme i DJ, o němž jsme předtím ani neuvažovali, a zamluvili si několik pokojů (pro novomanžele a dětičky hostů). Ozvat se máme cca 1-2 měsíce před tou slávou. Brnkačka!

Další věc, která proběhla velmi hladce, byla závazná rezervace termínu spojená s placením povinného poplatku na matrice. Na paní jsme naběhli rovnou na 8:00, protože jsme předpokládali, že všichni budou hrozně natěšený a my nechtěli čekat dlouhé fronty. Chyba lávky, nakonec jsme jako „nedočkavci“ vypadali my. Chudinka paní zrovna dorazila, takže se ještě ani nestačila svléknout z kabátu a nikdo jiný se za celou dobu neukázal. Vyplnili jsme formulář, obdrželi nějaké letáčky a já si mám ještě promyslet, jak se budu jmenovat (zatím jsem uvedla standardní „českou“ variantu, ale můžu to ještě změnit na něco divočejšího, protože má můj nastávající cizí jméno). Anebo se třeba nakonec budeme jmenovat po mně!

Milí „plánovači(ky)“ svatby, projeďte si tedy pečlivě svůj seznam a zamyslete se nad tím, co by šlo rychle vyřešit a neváhejte to zrealizovat. Není přeci nutné nad vším dlouze spekulovat a plýtvat svým drahocenným časem. Ten si uschovejte pro budoucí (kritické) činnosti.

Pokračovat na 7 díl - Deník nevěsty - Rodinné sbližování aneb máme stejné popisné číslo!