Marriage Guide online

Deník nevěsty - rodinné sbližování aneb máme stejné popisné číslo! - díl 7

Text: Lucie Mendlová

Po pěti letech soužití jsme se konečně rozhoupali k velkému kroku a seznámili naše rodiče. Přestože jsme předpokládali, že vše proběhne v nejlepším pořádku, menším nervům jsem se neubránila.

Deník nevěsty - rodinné sbližování aneb máme stejné popisné číslo! - díl 7
Foto: Lucie Mendlová

Projevovalo se to zběsilým pobíháním s mokrou hlavou, permanentním nestíháním a nakonec „zdrcnutím“ želatiny na dortu, takže chudák vypadal trochu postiženě. Ale rodiče samozřejmě takovéto nedostatky nevnímají a naopak ještě pochválí. Taťka nám přinesl úplně „profíkovsky“ obložený tác s největšími pochoutkami a party mohla začít.

První okamžiky byly chaotické, nanosili jsme na stůl hromadu věcí, až se to tam skoro nevešlo, všichni měli chuť na slané, když já servírovala sladké. Maminky a tatínkové si vyměnili zdvořilostní dárky a moje desetiletá sestřička vypadala trochu v rozpacích. Během hodiny se u ní začaly projevovat příznaky značné nudy. Není se čemu divit, poslouchat dospělácké rozhovory a rozumět jim tak z ¼ asi není příliš zábavné. Tuto situaci jsme však předvídali a měli jsme připravený notebook nadupaný „střílečkami“. Když jsme jí pak zapnuli DUKE NUKEM (čti duke nuke), byla v sedmém nebi.

Po prvotní nejistotě a opatrném oťukávání se zábava rozjela v plném proudu. Nejdřív se načalo 1. víno a poté už na počítání nebyl čas. Tento výjimečný moment můj taťka využil k symbolickému předání své dcery (mě) Vládíkovi, a to věnováním prvotřídní whisky zakoupené v Tuzexu. Whisky byla zapečetěná voskem den po mém narození a střežená více jak 27 let. Tudíž se hned ochutnala společně se Zacapou a dalším vybraným pitivem. Pak už se radovalo ze všeho a připíjelo na vše (na stejná popisná čísla našich chat, na podobná znamení horoskopu v rodině, rodinné fotografie apod.). Byla to sranda. Po téměř sedmihodinovém maratonu se maminky rozhodly, že už je na čase jít. Taťkové by bývali asi ještě vydrželi, ale manželky se mají poslouchat. Nemůžu si pomoct, ale byla to po dlouhé době opravdu vydařená akce.

Teď ale zpátky do reality – k výběru svatebních šatů. Většina pánů se pravděpodobně domnívá, že je to činnost, jež si nastávající nevěsty nejvíc užívají, protože ony přeci nákupy oblečení zbožňují. Bože, jaký mýtus! Zkuste si vybrat mezi milióny BÍLÝCH šatů a co hůř, zkuste si je obléci. Nejhorší! Většina z nich vám nesedí, bývají hrozně přeslazené anebo strašně krkolomné. Nedej bože, že si pod ně musíte navléct spodničku a ještě dávat pozor na vlečku. Jedny šaty zkoušíte třeba 20 minut!

To jsem samozřejmě zpočátku netušila a statečně jsem si s kamarádkou domluvila termín. Naivně jsem se domnívala, že když jsem vysoká a štíhlá, všechny mi padnou a budou slušet. Naše vize byla jasná: přijít, vyzkoušet, do hodiny pořídit a spokojeně odejít. Nakonec ty zkoušky byly 4 ve 3 salónech a opravdu to byla jedna z nejnáročnějších částí příprav, po které vždy následovala kofeinová injekce a několikatýdenní rekonvalescence. Bez nadsázky. Jistou představu šatů jsem měla: preferovala jsem jednoduchost a určitou originalitu, neměly být okázalé, princeznovské, s velkou sukní a několika vrstvami „krepáku“. Většinou se mi žádné nelíbily, a pokud ano, vypadala jsem v nich divně (děsně).

Neberte to ale vůbec tragicky, při zkoušení totiž můžete zažít i srandu. Pokud například vylezete úplně z jiného otvoru, než máte; v šatech se zaseknete a nejdou vám svléknout; nebo když vám téměř všechny v oblasti hrudníku odstávají tak, že se vám tam vejde pár zateplených ponožek a ještě vám vypadne spodem. Smích vás možná přejde, zjistíte-li, že si systematicky vybíráte jen šaty, jejichž půjčovné se rovná ceně All Inclusive zájezdu do zahraničí. Ale nebudu vás zbytečně plašit či nervovat, protože já jsem opravdu dost náročná a chyba bude spíš u mě.

To nejlepší na závěr! Jde to. Nakonec určitě ty pravé najdete. Ty moje mají vlečku, jsou přiléhavé a malinko okázalé (já vím, jdu proti svému přesvědčení), ale jsou krásné a nevypadám v nich jak selka ani přeslazený bonbónek. Jestli vám můžu poradit, nechte si od známých doporučit několik půjčoven a možná i konkrétní zkušený personál, co vám pomůže. Udělejte si alespoň nějakou představu o svých vysněných šatech, přestože vám ji v salónu pravděpodobně vyvrátí. A vezměte si s sebou tabulku čokolády. Lovu zdar!