Okamžiky štěstí aneb příběh svatebního fotografa

Za objektivem

Ano, já jsem přesně ten člověk, který po většinu času stojí za objektivem, divně si lehá na zem při focení detailu, dřepí v koutě při focení celé místnosti, anebo jsem ten, co leze na židličku jen proto, aby dostal slušný snímek z výšky. A to jsem teď ještě uvedl jen ty nejmenší kaskadérské kousky, které dělám při své práci.

Vzhledem k tomu, že fotím většinou jen svatby, musel jsem si pořídit také vhodný pracovní oděv. Možná si člověk řekne, že je to jednoduché – společenské kalhoty, košile a sako. No jo, jenže musí se mi v saku dobře a lehce zvedat ruce tak, aby nic nekřupalo a nepáralo se to při každém pohybu. Stejně tomu tak je i u kalhot – nesmí rupnout, jelikož při mé práci toho dost „nadřepuji“. Také se různě umím poválet po zemi, popřípadě padnout na kolena. Takže odolný a lehce očistitelný materiál u kalhot je na místě.

Jak to probíhá?

Většina lidí si objedná svého svatebního fotografa na základě doporučení přátel či dle nějaké recenze. Tím to začíná i končí a moc se toto téma na listu svatebních příprav dále neřeší. Já však pracuji trochu odlišně. Určitě jste totiž už slyšeli o párech, kteří nebyli spokojeni s kvalitou fotek. Zde bych chtěl jen dodat, že ne vždy jde až tak o kvalitu fotek, jak o styl samotného fotografa! Ačkoliv laickým okem máme pocit, že jsou prostě pěkné a méně pěkné fotografie, není tomu tak. Pokud jste už opravdový profík, dokážete již rozeznat jednotlivé autory fotek, aniž by byla fotka podepsaná samozřejmě. Jde o to, že jsme tak trochu umělci a kreativci a pomocí spouště a následné počítačové úpravy tvoříme svá díla.

Proto pokaždé, když si mě někdo objedná, trvám na osobní schůzce. Mohl bych být rád za další zakázku a říct prostě „ano beru to, v tento termín můžu“, ale já to takto dělat nechci. Je pro mě důležité sejít se s párem osobně. Nikoliv jen s nevěstou, nebo jen s ženichem. Chci je poznat, chci cítit, jak na mě tito lidé působí a dle toho zvolit vhodný styl pro focení. Samozřejmě si také rád osobně vyslechnu, v jakém duchu se ponese jejich svatba, jaké styly mají a nemají rádi, podívám se na uložené fotky v jejich mobilu, které se jim při hledání svatebních fotografií zalíbily, a chtěli by je také a vše si vyslechnu. Ani nevíte, jak je toto důležité. Právě tímto osobním přístupem předcházím možné nespokojenosti či zklamání z mého díla. Ne vždy jsem schopný vyhovět všem a také se mi už stalo, že jsem zakázku odmítl. Po vyslechnutí požadavků jsem totiž sám usoudil, že toto nedokážu. Rozumějte, já sám nerad fotím to, co mi není vlastní. A raději doporučím některého z kolegů, který je třeba na daný styl specialista, než abych měl nespokojené zákazníky a pokazil jim jejich památku na tento den. Svatba je totiž jedinečným dnem a na to by měl pamatovat každý svatební fotograf při své práci. Neodvedeme-li totiž svou práci dobře, nezůstanou těmto lidem krásné vzpomínky na fotkách do budoucna.

Benefity z mé práce

Většina zaměstnavatelů nabízí k volné pozici také benefity od firmy. Já nepracuji pro firmu, ale i tak mohu říct, že si z mé práce odnáším mnohem víc, než představuje měsíční plat. Tak zaprvé takový svatební fotograf se vždy dobře nají. Sice ne moc v klidu, jelikož chvíli neposedím a fotím i během hostiny, ale zato se zde vždy podává skvělé jídlo. V podstatě jeto to samé, jako když máte ve firmě obědy zdarma, akorát s lepším a chutnějším menu. Většinou také odcházím domů s výslužkou, kterou mi při odchodu strčí do ruky, stejně jako svatebčanům. To víte, všichni jsou v tento den šťastní, takže chtějí, aby si i personál řekl, že to byla opravdu krásná svatba. A já si to říkám snad pokaždé. To můžeme pokládat třeba jako za benefit od firmy v podobě stravenek, chcete-li.

Ale právě s tím pocitem, že si pokaždé říkám, jak krásný den to byl, souvisí ten největší dar z mé práce. Není jím jídlo, ani výslužka, nýbrž poznání nových lidí a jejich osobní příběh lásky. Při první schůzce s klienty a mých výzvědách se totiž zajímám také o to, jak se poznali. Chci je „poznat“ a chci vědět, jaký je jejich příběh. Často se pak spousty detailů dozvídám i přímo na svatbě od rodiny či kamarádů novomanželů. A věřte, že někdy jsou to neuvěřitelné příběhy lásky. Občas to byla cesta těžká a trnitá, ale nakonec společně došli až k tomuto dni a jindy zas slyšíte o lásce na první pohled a o tom, že to byl osud. Je to krásné to poslouchat. A právě to považuji za ten největší benefit z mé práce. Pokaždé totiž pak odcházím domů s pocitem lásky a vděku a vážně se těším na svou ženu, jako kdyby to bylo poprvé. Má práce mi připomíná, jak je krásné být zamilovaný a jak je ještě krásnější, pokud si to udržujete i po letech (o čemž v den svatby sní každý pár).

Lapač štěstí

Když potom znám příběhy těchto zamilovaných párů, jsem velice rád, že mohu být u jejich nejdůležitějšího dne, který se navždy do jejich příběhu zapíše a zanechá tam stopu, na rozdíl od normálních všedních dní. Za objektivem v hledítku pak pozoruji tyto lidi „živě“ a jak se jejich příběh píše dál s tímto dnem. A snažím se tak zachytit každý, i ten nejmenší okamžik štěstí – letmý dotek ženichovy ruky na nevěstiných zádech, upřímný smích a slzy štěstí, smíchané s dojetím, nebo krátký, ale zato velmi upřímný a láskyplný pohled novomanželů do očí – třeba v moment, kdy nevěsta ze slušnosti konverzuje s hosty a ženich jde na panáka s kamarády. A tam někde uprostřed, přes celý prostor a vzdálenost mezi nimi se mlčky střetnou jejich pohledy, které však mluví za vše. Jsou to pohledy plné lásky a vděku, pohledy, které říkají „děkuji za dnešní den“ nebo „miluji tě“. A přesně takové okamžiky se snažím zachytit já svou prací. Proto jsem neustále ve střehu a sleduji novomanžele a snažím se být tzv. „všude“, i když třeba zrovna každý z nich stojí na opačném konci místnosti.

Mohu vám poradit jen jediné. Pokud vybíráte svého svatebního fotografa, nesmeťte to ze stolu, jako hotový úkol hned po jeho objednání v daném termínu. Sejděte se s ním, promluvte si a nebojte se sdělit mu svá přání a představy o tom, jak mají fotky vypadat, o tom co se vám líbí a co ne. Jsme lidé a s lidským přístupem vždy můžeme dosáhnout toho nejlepšího, věřte mi.

- Honza