Marriage Guide online

Okamžiky štěstí aneb příběh svatebního fotografa

Text: Honza Vyhlánek

Jmenuji se Honza a živím se jako lapač okamžiků štěstí. Oficiálně jsem tedy svatebním fotografem, ale to mi přijde dost strohé. Většinou jsem jen tichý pozorovatel, co pořád něco cvaká a mačká spoušť. Ale věřte, že za mou prací stojí mnohem víc. Většina lidí nad tím ani nepřemýšlí, ale fotky opravdu mají duši, a pokud je fotograf šikovný, dokáže zachytit okamžik štěstí i to, co dotyčná osoba na fotce vyzařuje. Miluji svou práci, protože když pak seřadím své fotky ze svatby za sebe a rychle je otáčím, vzniká z toho celý film – příběh o lásce a o jejím nejkrásnějším dni.

Za objektivem

Okamžiky štěstí aneb příběh svatebního fotografa

Ano, já jsem přesně ten člověk, který po většinu času stojí za objektivem, divně si lehá na zem při focení detailu, dřepí v koutě při focení celé místnosti, anebo jsem ten, co leze na židličku jen proto, aby dostal slušný snímek z výšky. A to jsem teď ještě uvedl jen ty nejmenší kaskadérské kousky, které dělám při své práci.

Vzhledem k tomu, že fotím většinou jen svatby, musel jsem si pořídit také vhodný pracovní oděv. Možná si člověk řekne, že je to jednoduché – společenské kalhoty, košile a sako. No jo, jenže musí se mi v saku dobře a lehce zvedat ruce tak, aby nic nekřupalo a nepáralo se to při každém pohybu. Stejně tomu tak je i u kalhot – nesmí rupnout, jelikož při mé práci toho dost „nadřepuji“. Také se různě umím poválet po zemi, popřípadě padnout na kolena. Takže odolný a lehce očistitelný materiál u kalhot je na místě.

Jak to probíhá?

Většina lidí si objedná svého svatebního fotografa na základě doporučení přátel či dle nějaké recenze. Tím to začíná i končí a moc se toto téma na listu svatebních příprav dále neřeší. Já však pracuji trochu odlišně. Určitě jste totiž už slyšeli o párech, kteří nebyli spokojeni s kvalitou fotek. Zde bych chtěl jen dodat, že ne vždy jde až tak o kvalitu fotek, jak o styl samotného fotografa! Ačkoliv laickým okem máme pocit, že jsou prostě pěkné a méně pěkné fotografie, není tomu tak. Pokud jste už opravdový profík, dokážete již rozeznat jednotlivé autory fotek, aniž by byla fotka podepsaná samozřejmě. Jde o to, že jsme tak trochu umělci a kreativci a pomocí spouště a následné počítačové úpravy tvoříme svá díla.

Proto pokaždé, když si mě někdo objedná, trvám na osobní schůzce. Mohl bych být rád za další zakázku a říct prostě „ano beru to, v tento termín můžu“, ale já to takto dělat nechci. Je pro mě důležité sejít se s párem osobně. Nikoliv jen s nevěstou, nebo jen s ženichem. Chci je poznat, chci cítit, jak na mě tito lidé působí a dle toho zvolit vhodný styl pro focení. Samozřejmě si také rád osobně vyslechnu, v jakém duchu se ponese jejich svatba, jaké styly mají a nemají rádi, podívám se na uložené fotky v jejich mobilu, které se jim při hledání svatebních fotografií zalíbily, a chtěli by je také a vše si vyslechnu. Ani nevíte, jak je toto důležité. Právě tímto osobním přístupem předcházím možné nespokojenosti či zklamání z mého díla. Ne vždy jsem schopný vyhovět všem a také se mi už stalo, že jsem zakázku odmítl. Po vyslechnutí požadavků jsem totiž sám usoudil, že toto nedokážu. Rozumějte, já sám nerad fotím to, co mi není vlastní. A raději doporučím některého z kolegů, který je třeba na daný styl specialista, než abych měl nespokojené zákazníky a pokazil jim jejich památku na tento den. Svatba je totiž jedinečným dnem a na to by měl pamatovat každý svatební fotograf při své práci. Neodvedeme-li totiž svou práci dobře, nezůstanou těmto lidem krásné vzpomínky na fotkách do budoucna.

Benefity z mé práce

Okamžiky štěstí aneb příběh svatebního fotografa

Většina zaměstnavatelů nabízí k volné pozici také benefity od firmy. Já nepracuji pro firmu, ale i tak mohu říct, že si z mé práce odnáším mnohem víc, než představuje měsíční plat. Tak zaprvé takový svatební fotograf se vždy dobře nají. Sice ne moc v klidu, jelikož chvíli neposedím a fotím i během hostiny, ale zato se zde vždy podává skvělé jídlo. V podstatě jeto to samé, jako když máte ve firmě obědy zdarma, akorát s lepším a chutnějším menu. Většinou také odcházím domů s výslužkou, kterou mi při odchodu strčí do ruky, stejně jako svatebčanům. To víte, všichni jsou v tento den šťastní, takže chtějí, aby si i personál řekl, že to byla opravdu krásná svatba. A já si to říkám snad pokaždé. To můžeme pokládat třeba jako za benefit od firmy v podobě stravenek, chcete-li.

Ale právě s tím pocitem, že si pokaždé říkám, jak krásný den to byl, souvisí ten největší dar z mé práce. Není jím jídlo, ani výslužka, nýbrž poznání nových lidí a jejich osobní příběh lásky. Při první schůzce s klienty a mých výzvědách se totiž zajímám také o to, jak se poznali. Chci je „poznat“ a chci vědět, jaký je jejich příběh. Často se pak spousty detailů dozvídám i přímo na svatbě od rodiny či kamarádů novomanželů. A věřte, že někdy jsou to neuvěřitelné příběhy lásky. Občas to byla cesta těžká a trnitá, ale nakonec společně došli až k tomuto dni a jindy zas slyšíte o lásce na první pohled a o tom, že to byl osud. Je to krásné to poslouchat. A právě to považuji za ten největší benefit z mé práce. Pokaždé totiž pak odcházím domů s pocitem lásky a vděku a vážně se těším na svou ženu, jako kdyby to bylo poprvé. Má práce mi připomíná, jak je krásné být zamilovaný a jak je ještě krásnější, pokud si to udržujete i po letech (o čemž v den svatby sní každý pár).

Lapač štěstí

Když potom znám příběhy těchto zamilovaných párů, jsem velice rád, že mohu být u jejich nejdůležitějšího dne, který se navždy do jejich příběhu zapíše a zanechá tam stopu, na rozdíl od normálních všedních dní. Za objektivem v hledítku pak pozoruji tyto lidi „živě“ a jak se jejich příběh píše dál s tímto dnem. A snažím se tak zachytit každý, i ten nejmenší okamžik štěstí – letmý dotek ženichovy ruky na nevěstiných zádech, upřímný smích a slzy štěstí, smíchané s dojetím, nebo krátký, ale zato velmi upřímný a láskyplný pohled novomanželů do očí – třeba v moment, kdy nevěsta ze slušnosti konverzuje s hosty a ženich jde na panáka s kamarády. A tam někde uprostřed, přes celý prostor a vzdálenost mezi nimi se mlčky střetnou jejich pohledy, které však mluví za vše. Jsou to pohledy plné lásky a vděku, pohledy, které říkají „děkuji za dnešní den“ nebo „miluji tě“. A přesně takové okamžiky se snažím zachytit já svou prací. Proto jsem neustále ve střehu a sleduji novomanžele a snažím se být tzv. „všude“, i když třeba zrovna každý z nich stojí na opačném konci místnosti.

Mohu vám poradit jen jediné. Pokud vybíráte svého svatebního fotografa, nesmeťte to ze stolu, jako hotový úkol hned po jeho objednání v daném termínu. Sejděte se s ním, promluvte si a nebojte se sdělit mu svá přání a představy o tom, jak mají fotky vypadat, o tom co se vám líbí a co ne. Jsme lidé a s lidským přístupem vždy můžeme dosáhnout toho nejlepšího, věřte mi.

- Honza