Hongkong - brána do Číny

Hongkong byl pro západ odjakživa bránou do Číny. Právě tady na sebe poprvé narazila neochvějná Říše středu a rozpínající se Britské impérium, nad jehož hranicemi slunce nezapadalo. Střet je také dominantní dojem, který z Hongkongu získáte. Střetává se zde typická západní konzumní společnost s tradičními čínskými zvyky a způsobem života. Městská asijská architektura volně přechází do koloniálního stylu a nad tím vším dominují mamutí mrakodrapy, u kterých uznale pokyvují hlavou i leckteří Newyorčané. Většina obyvatel jsou Číňané, mluví však kantonsky a nápisy jsou anglicky i čínsky. Jezdí se tu jak jinak než vlevo. Prostě kulturní galimatyáš, jehož kořeny sahají hluboko do 19. Století. Na počátku toho všeho, jako u každého dobrého příběhu, stály tři věci – láska, peníze a drogy. Anglická láska k čaji o páté, zlaté a stříbrné mince a čínská láska k opiu.

Možná se vám to může zdát neuvěřitelné, ale opravdu právě tyto tři věci stály na počátku Hongkongu, jaký známe dnes. V průběhu 18. století v Evropě a hlavně v Anglii rostla poptávka po čínském zboží, především po čaji a hedvábí. Stále více lodí plulo mezi Evropou a jediným obchodu otevřeným přístavem v Kantonu. Číňané, kteří se považovali za nejvyspělejší zemi světa, však za své zboží požadovali výhradně zlato nebo stříbro. Nic evropského jim nebylo dost dobré. Angličané proto dlouho přemýšleli, co jiného by mohli nabídnout čínským kupcům, než si všimli místní záliby v kouření výtažků z makovic. Máku se zase náramně dařilo v severní Indii, tehdejší britské kolonii. Jestli byla první zásilka od Britů zdarma, není známo, každopádně obchod s opiem byl na světě. A ne jen tak ledajaký obchod. Gene Hackman by musel ve Francouzské spojce smeknout klobouk před tím, co se Angličanům podařilo. Lodě plně naložené opiem mířily do Kantonského přístavu jedna za druhou. Zkorumpovaní čínští kupci, dříve sdružení do mocného syndikátu, Angličanům dělali léta problémy. Teď však, často sami závislí na opiu, pouštěli anglické lodě do přístavu téměř bez potíží. Místní farmáři se místo rýže zoufale pokoušeli pěstovat mák a stříbrných mincí stále ubývalo. Nad jindy rušným Kantonským přístavem se stále častěji rozprostíralo spíše zlověstní ticho a nasládlá opiová mlha. Jen u lodí, nad kterými se pyšně třepotala britská zástava, ruch nikdy neustával

Situace byla tak vážná, že se dostala až k urozeným uším mocného císaře. Ten okamžitě zakázal veškeré pěstování máku i dovoz opia. Angličané však již měli svoji klientelu. Až dva miliony lidí v okolí Hongkongu bylo závislých na vykuřování opia. Pravda, čínské výsledky byly možná ještě impozantnější. Prakticky celá Anglie byla závislá na popíjení čaje a možné odmítnutí pravidelné dávky o páté bylo snad jen předmětem vášnivých debat v anarchistických kruzích. Císař však nehodlal dopustit, aby se z jeho země stalo drogové doupě. Do kantonského přístavu poslal svého nejspolehlivějšího muže, neúplatného komisaře Lina. Ten nechal okamžitě zatknout pašeráky a zabavil veškeré zásoby opia na britských lodích. Pro výstrahu chtěl také popravit jednoho z britských obchodníků. To však nehodlal dopustit kapitán Elliot, velitel britského ozbrojeného doprovodu, který dobře věděl, že mučení je při čínských výsleších běžnou praktikou. S několika vojáky se mu podařilo britského kupce osvobodit z čínského zajetí, ale každý další překupník již měl za svůj přečin zaplatit životem.

Zprávy o konfliktu se dostaly až do britského parlamentu, který se rozhodl jednat a vyslal flotilu bitevních lodí směrem k čínským břehům. Napětí v Hongkongu zatím dále stoupalo. Po ozbrojené potyčce Britů s čínskými osadníky, nechal komisař Lin zabavit veškeré anglické zásoby potravin. Ostřílený kapitán Elliot, vědom si toho, že středověké válečné džunky nemohou konkurovat britským válečným lodím, vybojoval zásoby zpět. Komisař Lin však nehodlal ustoupit. Začal verbovat armádu, ve slévárnách nechal vyrábět děla, k pevnosti v ústí Perlové řeky nechal zavolat flotilu admirála Kuana a od Američanů koupil moderně vyzbrojenou válečnou loď. Tato síla měla donutit Brity jednou pro vždy přijmout čínské podmínky obchodu. Opak byl ovšem pravdou. V ozbrojeném střetu se prokázala údernost proslulé anglické námořní taktiky. Většina čínského loďstva byla opět zničena nebo osudově poškozena. Když dorazily anglické námořní posily, dobyli Britové dokonce přístavy Šanghaj a Nanking. Císař tak nakonec musel uznat porážku, otevřel své přístavy britským obchodníkům a zaplatil tučné odškodné. Angličanům dokonce přenechal ostrov Hongkong, jen jedno za žádnou cenu nepovolil - obchod s opiem. Tak skončila první opiová válka.

Ani to však nepřineslo mír do okolí Hongkongu. Britové se nechtěli spokojit s málem. Po incidentu, kdy byla zabavena loď plující pod britskou vlajkou podezřelá z pašování, se rozhořely další boje. Britové za pomoci Francouzů a Rusů a Američanů podnikaly další výpady. Císař rozezlen chováním kolonistů nechal celou vyjednávací delegaci Britů v Pekingu zabít strašlivou mučící technikou Lingchi, při které byli z těl živých odsouzenců pomalu odřezávány jednotlivé kusy těla. Hongkong je dnes každopádně pověstný svou pohostinností a nic takového vás zde rozhodně nečeká. Když se však o této příšerné tortuře svých krajanů dozvěděli Angličané, ztratili veškeré zábrany a plavili se z Hongkongu směrem na Peking. Císař ve strachu uprchl a svého bratra nechal vyjednávat mírové podmínky. Spojenci jako odvetu za své mrtvé krajany vypálili slavný letní palác a uvažovali i o zničení mystického Zakázaného města. Podmínky míru pro Čínu však byly kruté. Každý rok musela Angličanům odvádět vysoké odškodné. Celá Čína se musela otevřít obchodu bez cel. Křesťané získali plná práva a obchod s opiem byl opět legalizován. Angličané navíc získali i poloostrov Kowloon naproti Hongkongu. Tak skončila druhá opiová válka, která je zároveň považována za počátek moderních čínských dějin. Dříve izolovaná Čína se musela otevřít okolnímu světu a dnes, o desítky let později, se svět otvírá Číně i záplavě jejích výrobků.

Angličané si v roce 1898 od Číny pronajali za symbolický poplatek i okolní ostrovy a přilehlá území. Hongkong tak byl po desetiletí ostrovem svobody, obchodu a prosperity v sousedství komunistické Číny. Přesto, že obyvatelé se cítí být Číňany, za historickou zkušenost ve spojení s Británií jsou velmi vděční, a jsou proto velmi otevření všemu západnímu. V roce 1997, když se blížilo předání území zpět Číně, bylo nakonec dosaženo dohody, že Hongkong sice připadne zpět do rukou Číny, ale minimálně dalších 50 let bude zachována jeho autonomie v rámci politiky „jedna země, dva systémy.“ Na návštěvu Hongkongu kratší než 90 dní tak na rozdíl od Číny nepotřebujete vízum. Platí se zde Hongkongským dolarem, který vydávají tři různé banky, takže můžete najít tři jeho platné verze, čímž se nenechte vůbec zmást. Jezdí se vlevo a skoro všude se bez problémů domluvíte anglicky. Nejlepší období pro návštěvu Hongkongu je buď podzim, nebo jaro. V zimě teploty klesají na někdy nepříjemných 10 stupňů, zatímco v létě často prší, a teploty i vlhkost vzduchu jsou vysoké. Do Hongkongu se létá přímo z Frankfurtu a let trvá asi 10 hodin. Doprava v Hongkongu je rozmanitá. Můžete využít taxi, ale i hromadná doprava je na velmi dobré úrovni. Krom metra se nabízí i jak jinak než dvoupatrové autobusy. Skoro povinnost je svést se tradiční žlutou hongkongskou tramvají. Její dvoupatrový, až nebezpečně úzký profil je častým předmětem objektivů turistů i slavných hongkongských filmařů. Mezi kowloonskou pevninou a hongkongským ostrovem jezdí zase cenově velmi příznivé, tmavě zelené trajekty Star ferry. Správnou asijskou atmosféru pak ve starém Kowloonu navodí i jízda v rikše. Pro použití hromadné dopravy se jednoznačně doporučuje elektronická karta, se kterou se dá platit i v některých obchodech.

Symbolem Hongkongu je především obchod. Když se Čína v 70. letech otevřela investicím právě skrze Hongkong, začal jeho obrovský ekonomický rozvoj. Kdo v Hongkongu nenakupoval, jako by v něm ani nebyl. Nenechte si na ulici všudypřítomnými prodejci vnutit padělky známých hodinářských značek a radši se vydejte do starého Kowloonu na proslulé Nefritové tržiště. Kdo zde neusmlouvá slevu v řádu minimálně desítek procent, bude za hlupáka a ochudí se o jedinečný zážitek. Ti nejodvážnější pak mohou ochutnat delikatesy typu pražených ještěrek na špejli, hadí maso nebo nepřeberné množství brouků. Rozvoj obchodu a finančnictví na malém území ostrova vedl ke stavbě výškových budov, jejichž množství vás na první pohled zaskočí. V Hongkongu je nejvyšší počet budov nad 150 metrů na světě. Ostrov se pyšní 1 233 mrakodrapy. Lidí žijících ve vyšším než 14 patře tu je s velkým náskokem také nejvíc na světě. Noční osvětlené panorama z přístavu Vicotria peak nebo přístavu Vicotria harbour je jedním z nejúchvatnějších na světě. Na rozdíl od jiných měst navíc mrakodrapy tvoří jakoby lidskou odpověď na majestátní hory v pozadí. V Hongkongu je 36 ze 100 nejvyšších budov světa a mezi ty nejznámější patří budova Mezinárodního obchodního centra, ředitelství HSBC a nebo slavná budova Bank of China.

Krom obdivování mrakodrapů v Hongkongu musíte jednoznačně tramvají vystoupat na 500 metrů vysoký Victoria peak, kde na vás krom skvělého výhledu bude poklidně čekat obrovská bronzová socha meditujícího Budhy. K typicky asijským památkám pak patří chrám Wong Tai Sin nebo Ptačí trh. Hold známému hongkongskému filmu plnému asijského bojového umění můžete vzdát na Avenue of stars, obdobě Hollywoodského Walk of fame. Najdete zde i známa jména jako Jackie Chan nebo Jet Li. Pokud byste v ruchu velkoměsta zatoužili po troše přírody, hongkongský park nabídne uklidňující náruč asijské zahradní architektury. Málo se pak ví, že na nedalekém ostrově Lamma na který se bez problémů dostanete trajektem, ale kam nesmí automobily, jsou i nádherné pláže. A Pokud by vám tohle všechno nestačilo, můžete po vzoru posledního Jamese Bonda zkusit štěstí v nedalekém Macau, jehož historické centrum je navíc součástí UNESCO. Do tohoto asijského Las Vegas, kam se dostanete letadlem za pár minut, také nepotřebujete vízum a budete mít ještě lepší možnost prohlédnout si hongkongské letiště, jedno z vrcholných děl slavného architekta Normana Fostera. Ať již kvůli obchodu, nebo jen tak, návštěva Hongkongu se prostě vyplatí.