Marriage Guide online

Jeruzalém

Text: Filip Uhlíř

Právě v tomto městě jako v žádném jiném na světě můžete říct, že jste byli bohu takřka na dosah ruky. Je jedno, jste- li žid, křesťan nebo muslim. Tak či tak se v Jeruzalémě ocitnete na posvátné půdě a i ateisté by měli přiznat, že to už není jen tak ledajaká shoda náhod. Pokud však člověk zabrousí do historie, rozhodně nemůže říct, že by toto „svaté město„ bylo zrovna bohem požehnané. Každopádně pohnutý osud tohoto místa dokládá, že všeho moc škodí, bohy i mesiáše nevyjímaje. Jeruzalém, jehož založení se datuje až do 2000 let před naším letopočtem, se řadí mezi nejstarší města světa. Bohužel také mezi města, která byla za celou dobu své existence předmětem vzpour, válek, pustnutí a nejrůznějších jiných katastrof. Čísla ho hovoří jasně. V průběhu dějin byl Jeruzalém dvakrát totálně zničen, 23krát obléhán, 52krát napaden a 44krát dobyt. Každému, kdo sleduje složitou situaci na blízkém východě, je jasné, že ani tato odstrašující čísla nemusí být konečná. Přes veškeré zlověstné zprávy o pumových útocích, které se na nás chrlí média, lze však Jeruzalém považovat za jedno z nejbezpečnějších měst na světě. Bezpečnostní opatření státu Izrael se nedají srovnat s žádnou jinou zemí na světě a i pohled do statistik prokáže, že tím největším nebezpečím pro turisty jsou především úpal a pouliční kapsáři.

Starověká historie Jeruzaléma se váže především ke kmenu Izraelitů a podle zmínek v bibli z něj učinil hlavní město svého kmene král David již v 10. století před naším letopočtem. Archeologické výzkumy sice poukazují na fakt, že v tomto období byl Jeruzalém spíše ještě ne příliš významnou horskou vesnicí, ale kdo by chtěl polemizovat s tím, co je psáno v písmu svatém, že. Společně s Davidem, co by králem Izraelitů byla do Města Davidova, jak se dnes Jeruzalému také přezdívá, i bájná Archa úmluvy. Že tato nejposvátnější náboženská relikvie Izraelitů, ve které bylo uloženo všech 10 přikázání od samotného boha, musí mít úctyhodnou svatyni, pochopil Davidů syn, král Šalamoun a dal postavit první jeruzalémský Chrám. Další období se nesla ve znamení rozkvětu blahobytu města, které odrazilo mnohá obléhání a útoky, ale mocnému Babylonu již odolávat nedokázalo a padlo roku 598 př. n. l. Proti babylonské nadvládě se Izraelité brzy vzbouřili, ale jejich povstání bylo králem Nebukadnesarem II. tvrdě potlačeno, Chrám byl demonstrativně zbořen a většina obyvatelstva byla vzata do tzv. babylonského zajetí. To ukončil až vpád Peršanů do Babylonu a náboženská svoboda, kterou vyhlásil král Kýros II. Izraelité se vrátili zpět do Jeruzaléma a na místě bývalého chrámu postavili chrám nový. Toto období se nazývá obdobím druhého chrámu, ale ani to se nedá počítat za příliš pokojné.

Jeruzalém

Již roku 332 př. n. l. dobyl Jeruzalém Alexandr Veliký, čímž započal období postupné helenizace, které vyvrcholilo v roce 167 př. n. l., kdy byla do svatého chrámu umístěna socha boha Dia. Tento v očích prostých, nepořečtěných židů bezbožný čin byl poslední kapkou. Následné makabejské povstání pak zbavilo Jeruzalém i celou Judeu cizí nadvlády téměř na sto let. Ani odbojná Judea však nedokázala vzdorovat nezastavitelnému Římskému impériu a byla dobyta roku 63 př. n. l. V roce 37 př. n. l. se moci ujal nechvalně proslulý král Herodes Veliký. Podle bible byl tento tyran zodpovědný za údajné vraždění neviňátek, soudobí dějepravci ho však popisují jako uvážlivého vladaře, který nebývale zvelebil celý Jeruzalém a nechal přestavět posvátný chrám. To vše pak však bylo z historického hlediska ničím, oproti tomu, co se stalo v Jeruzalémě okolo roku 33 n.l. Jistý buřič, jehož jméno bylo mimochodem Ježíš Nazaretský, vjel přesně v souladu s prastarým proroctvím v období největšího židovského svátku Pesah do Jeruzaléma na oslu. Zprávy o Ježíšově učení i jeho zázracích se už tou dobou nesla celou Judeou a jeho příjezd vyvolal obrovský rozruch, protože mnozí v něm viděli příchod Mesiáše. Další pokračování příběhu je již notoricky známé. Ježíš, ukřižovaný za své buřičství na hoře Golgotě o pár dní později vstává z mrtvých, sype moudra z rukávu, snímá hříchy z celého lidstva, odchází na zasloužený odpočinek ke svému otci do nebe a definitivně tak pečetí svůj status prvního globálního superhrdiny. Pro dějiny města je podstatné, že Herodem čerstvě vyšperkovaný chrám se pár dní po Ježíšově smrti přesně v souladu s jeho proroctvím bortí při záchvěvech zemětřesení. Židovské víře, která se v té době pyšní patentem na vzývání jediného boha tak roste mocná konkurence – křesťanství.

Rozruch kolem, který Ježíš vyvolal, byl zčásti i dílem hluboce zakořeněné nespokojenosti židovského obyvatelstva s poměry v zemi a zejména s římskou nadvládou. V roce 66 pak začalo v celé Judeji protiřímské povstání, které bylo díky nejednotnosti Židů potlačeno v roce 70 pozdějším římským císařem Vespasianem. Následky pro Jeruzalém i zbytek Judeji byly katastrofální. Celý Jeruzalém byl zničen, chrám byl až na jedinou zeď (dnešní zeď Nářků) srovnán se zemí a mnoho Židů odešlo ze země. Z trosek Jeruzalém pozvedl až císař Hadrián, Židům byl však vstup do města zapovězen. Císař Konstantin I., velký propagátor křesťanství v Římské říši, přetvořil Jeruzalém na křesťanské město. Byla to údajně právě jeho matka Helena, která vykonala pouť do svatého města a nalezla zde ostatky kříže, na kterém byl ukřižován sám Ježíš. Obdivuji jistotu, s jakou dokázala určit právě ten konkrétní kříž, faktem ovšem je, že na místě nálezu nechala postavit baziliku Svatého hrobu, která je dnes také často označována jako „Svatý hrob.“ Židům byl vstup do svatého města zakázán i po celé období nadvlády Východořímské říše a jejich nelehkou situaci změnilo až ovládnutí celé oblasti Araby, kteří aplikovali politiku náboženské svobody přes jejich muslimské vyznání.

Jeruzalém

To, že je Jeruzalém nejsvětějším místem pro dvě monoteistická náboženství, bylo bohu evidentně málo. Svaté město má totiž obrovský význam i pro muslimy. V arabštině nese Jeruzalém čestné jméno El-Quds, svatý, což naznačuje postavení, jakého se v islámu tomuto místu dostává. Mohamed totiž většinu původních modlitebních zvyků převzal právě od židů a Jeruzalém byl i prvním místem, kam měli jeho následovníci směřovat své modlitby. Až po roztržce s židy v Mekce, se právě toto město stalo nejvýznamnějším místem Islámu. Přesto se z Mekky podle legendy přemístil Mohamed na okřídleném koni Buraqovi na chrámovou horu, odkud vystoupil do nebe, kde promlouval s bohem. Na místě kamene, odkud Mohamed na nebe vystupoval, postavili Arabové Skalní dóm a kousek od něj slavnou mešitu Al Aksá.

V 11. Století ovládli celou oblast Palestiny Turci, kteří měli mnohem méně pochopení pro poutníky cizí víry, a většina z nich končila mučednickou smrtí s hlavou kutálející po prašných píscích dnešního Izraele kamsi do dáli. To samozřejmě nenechalo v klidu celý křesťanský svět v čele s papežem, který zahájil mohutnou kampaň za osvobození božího hrobu od barbarských bezvěrců. Toto úsilí skončilo dobytím Jeruzaléma první křížovou výpravou v roce 1099 a založením Jeruzalémského království, kterého měli být rytíři ochránci. Kdyby Ježíš nevystoupil ze svého hrobu, jistě by se v něm otáčel jak na kolotoči, kdyby viděl, že v jeho jménu křižáci povraždili a zotročili prakticky veškeré dosavadní obyvatelstvo Jeruzaléma. Tak či onak, další křížové výpravy byly stále méně úspěšné a poslední výspa křesťanství padla na Blízkém východě spolu s pádem pevnosti Akkon roku 1291. Z období nadvlády Osmanské říše pak pochází slavné hradby, kterými je obehnáno jeruzalémské Staré město. V dalších stoletích se však z Palestiny stala jen špatně spravovaná země nikoho, což vyústilo v totální úpadek města. Na počátku 19. století měl Jeruzalém pouhých 9 000 obyvatel a nejspíš jen málokdo by čekal, že to bude právě toto místo, které bude v budoucnu destabilizovat celou okolní část světa a připraví mnohé bezesné noci i vládcům nejmocnější země světa.

Jeruzalém

Židé byli v tu dobu rozptýleni v tzv. diaspoře po celém světě a jen minimum jich žilo na území dnešního Izraele. Diskriminace, pogromy a setrvalá nenávist vůči nim především v Rusku však odstartovala vlnu židovského přistěhovalectví do „zaslíbené země“ a počet zdejších obyvatel rychle narůstal. Myšlenka na založení nezávislého židovského státu na svaté půdě se šířila jako lavina, ale čelila mnoha překážkám. Holocaust byl pak definitivním morálním argumentem, který přesvědčil mocnosti o nutnosti povolení židovského státu na území bývalé Palestiny. Taková myšlenka se samozřejmě nesetkala s vřelým přivítáním od původního arabského obyvatelstva. Ihned po odchodu Britů v roce 1948 a vyhlášení Izraele vstoupila na jeho území Arabská legie a začala tzv. izraelská válka za nezávislost. Izrael arabskému útoku nakonec odolal, většinu Jeruzaléma včetně Starého města však mělo v držení Jordánsko. V roce 1967 pak při šestidenní válce Izrael dokázal obsadit celý Jeruzalém a tento stav zůstává prakticky dodnes.

Jeruzalém má pro cestovatele tu nespornou výhodu, že v tomto městě vše najdete prakticky na jednom místě. Jak již bylo zmíněno, v 19. století byl Jeruzalém spíše městečkem než metropolí a veškerá památky se tak vejdou do rozlohy jednoho kilometru čtverečního ve Starém městě, které je obehnáno 4 kilometry dlouhými mohutnými hradbami. Celá čtvrť je pochopitelně na seznamu světových památek UNESCO. Hradby samotné jsou až 12 metrů vysoké a 2,5 metru široké. Projít se dá sedmi branami. Osmou je Zlatá brána, kterou má podle proroctví vstoupit do „Věčného města „ Mesiáš, a proto byla muslimy už v 16. století zazděna. Pokud se mají Židé svého Mesiáše v nejbližší době dočkat, bude muset být tedy nejspíš pěkně zručný s těžkou stavební technikou. Mezi největší brány pak patří zejména damašská, jaffská a lví a na opevnění navazuje i Davidova věž, což je v průběhu staletí několikrát přestavovaná antická citadela z doby 2. století př. n. l., která rozhodně stojí za vidění. Největším tahákem v Jeruzalémě je pak samozřejmě chrámová hora. Tato skála je podle židovské víry údajně tím prvním, kde hospodin začal se stvořením a zároveň je to také místo, kde stál posvátný židovský chrám. Z něj se dochovala pouze západní zeď, tzv. zeď Nářků. Málokdo ovšem ví, že tato zeď ve skutečnosti není zdí samotného chrámu, ale pouze pozůstatkem z chrámového opevnění, které nechal zbudovat Herodes Veliký, takže nakonec došlo na Ježíšova slova, že z chrámu nezůstane ani kámen na kameni. Židy tento fakt ovšem nijak netrápí a na obrovském prostranství před zdí se denně intenzivně modlí a strkají do spár ve zdi napsaná svá přání ve víře, že se jim splní. Prostranství před zdí je rozděleno na ženskou a mužskou část, a abyste na něj mohli vstoupit, musíte mít pokrývku hlavy. Je otázkou, jestli tomuto účelu poslouží například kšiltovka New York Yankees, každopádně jsou zdarma k dispozici papírové jarmulky, které zaručí, že vaše návštěva bude stoprocentně košér. Prostranství před zdí pak vzniklo překvapivě až v roce 1967, kdy po ovládnutí Jeruzaléma Izraelem došlo ke zbourání původní muslimské zástavby.

Jeruzalém

Chrámová hora je druhým nejsvětějším místem i pro muslimy, což dokazuje především poněkud tajemná stavba Skalního dómu. Tento dóm byl údajně postaven již v na konci 7. století. Vnější plášť chrámu býval pokryt zlatými mozaikami, které Turci nahradili typickými modrými perskými dlaždicemi. Kopule je z pozlaceného aluminia pokrytého verši z koránu, ale traduje se, že původní kopule byla z ryzího zlata. Zajímavá je i architektura stavby, která odpovídá spíše byzantským křesťanským kostelům a spekuluje se o tom, že tento tvar dostal dóm schválně, aby lákal křesťany ke konverzi na islám. Okolo Skalního dómu se pak rozprostírá mešita Al-Aksá, v překladu nejvzdálenější mešita. Tato velkolepá stavba pojme až 5000 modlících se a má být postavena na místě, kam přiletěl Mohamed na svém okřídleném koni. Nejsvětějším místem pro křesťany je v Jeruzalémě samozřejmě chrám Božího hrobu. Mnoho lidí znepokojuje fakt, že tento chrám je postaven uvnitř Starého města, i když původně měla být hora Golgota až za hradbami. Faktem ovšem je, že hranice města se od Ježíšovy smrti několikrát posunuly a je tak klidně možné, že byl Ježíš ukřižován právě na tomto místě. Mnohem pádnějším argumentem bezvěrců ovšem je, že chrám je stojí na naprosté rovině, která ani vzdáleně nepřipomíná nic, co by se snad v bibli mohlo nazývat horou. Věřící tak musí spoléhat na Helenu, matku císaře Konstantina, která právě na tomto místě objevila tři starobylé kříže.

Při putování po stopách Ježíše pak člověk určitě nemůže vynechat Getsemanskou zahradu, kde Ježíš pobýval svou poslední noc. I když by vás tato zahrada mohla lehce zklamat, určitě vás nezklame výhled na Jeruzalém z vrcholku Olivové hory, na jejímž úpatí hora stojí. Ještě před tím, než zde byl Ježíš zajat a svedl pověstný souboj s ďáblem, musel se na svůj den D řádně posilnit se svými přáteli. Místo poslední večeře, kde se podával velikonoční beránek všem apoštolům i s Jidášem pak označuje nádherná síň, které se říká tzv. Večeřadlo. Z ostatních staveb za zmínku nepochybně stojí ještě Omarova mešita nebo synagoga Churva. Pokud si chcete Jeruzalém prohlédnout spíše v klidu, je lépe se rozhodně vyhnout hlavním svátkům, zejména Velikonocům, pesahu i dalším muslimským svátkům. Přímo magickou atmosféru však město nabírá v sobotu, kdy je o šabatu prakticky liduprázdné a začne žít až posledním úsvitem sobotního slunce. Pokud jste naopak milovníkem nočního života, nelze doporučit jiné období než židovský svátek purim, o kterém se má pít podle tradice tak mocně, že člověk nepozná dobré od zlého. Židovskou mentalitu ještě lépe než v synagoze člověk nakonec pochopí na slavném městském bazaru, kde se smlouvá doslova na ostří nože. Pocitem, který si z Jeruzaléma zaručeně odvezete, je zvláštní mystická směsice náboženského cítění, které nejlépe definuje zvuk podvečerního volání muezína, které se mísí s vykládáním tóry či zpěvem Ave Maria z nejbližšího kostela. A pokud jste spíše na méně sakrální zážitky, rozhodně neopomeňte ochutnat všudypřítomná, zaručeně košér falafel. Takže šalom.