Marriage Guide online

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

Text: Filip Uhlíř

Svět už dávno není tím krásně bezstarostným místem, jakým se mohl ještě před pár lety zdát. Místo otevřené náruče vstřícných domorodců teď na cestovatele leckde čekají spíše smrtelná nebezpečí. Ve střední a západní Africe zuří epidemie smrtelné eboly, na Blízkém východě křesťanům uřezávají hlavy v přímém přenosu a člověk už v klidu nemůže odcestovat ani do Ruska nebo na Ukrajinu. Ne že by Rusko bylo na žebříčku destinací pro svatební cesty přímo trhákem, ale vzhledem k faktu, že Rusko zabírá přes 12 procent světové souše, začínají se oblasti, kam může člověk bezstarostně vycestovat povážlivě zužovat. Je proto přímo ideální doba podívat se na nejkrásnější místa ve Středomoří.

Leckdo namítne, že je to nuda, že ve Středomoří už několikrát byl a kdesi cosi. Pravda, nad svatební cestou do Itálie nebo do Chorvatska nezačnou přítelkyně novomanželky zrovna blednout závistí, ale na druhou stranu má i takovéto řešení mnoho pozitiv. Vycestovat stačí na občanku, není potřeba žádné očkování a téměř všude mají fantastickou kuchyni, ve které nefiguruje hmyz, ještěrčí hlavy ani jiná podezřelá havěť. Příjemný je i relativní klid a volnost pohybu. Prakticky se nestane, aby se kolem vás shlukla parta žebrajících dětí, které nedají pokoj, dokud na zem nepohodíte pár drobných. Ne že by se vás ve Středomoří nesnažil vzít nikdo na hůl. Taková Idylka to zas není. Když však vychytralý pronajimatel apartmánu nebo lstivý restauratér zjistí, že nejste Němci, ale Češi, sám rychle kapituluje a je rád, že jste mu na zahrádce hotýlku rovnou nezačali otvírat konzervu s lančmítem. Pro zemi bez moře, jako je Česká republika, je zkrátka Středozemí tak trochu naším druhým domovem. O to zábavnější a možná i romantičtější může být objevování skutečných perel této oblasti.

Monte Carlo

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

Svatební cestu do Monte Carla si může dovolit je opravdový boháč. Ne nadarmo je toto město synonymem luxusu a přepychu. Opravdu drahé je tu téměř vše. Přesto je návštěva Monte Carla nezapomenutelný zážitek už díky jeho unikátní poloze na francouzské Riviéře. Monako totiž leží na svahu horského masivu přímořských Alp, který se ostře padá přímo k Azurovému pobřeží. Klesání však rychle pokračuje i dál do moře a proto je zdejší přístav pověstný svými čistými a hlubokými vodami. To zde umožňovalo odpradávna kotvit lodím s velkým ponorem a první zmínky o Monaku lze nalézt už v době starého Říma. I když dnes je Monako především vitrínou 21. století, daňovým rájem a Mekkou všech hazardních hráčů, nebyl tomu tak vždy.

Vládnoucí rodina Grimaldiů získala Monako již na začátku 15. století a vydržela zde dodnes. Knížectví bylo dříve mnohem větší a mělo především zemědělský charakter. Ano čtete správně. Téměř všechny příjmy Monaka pocházely z pěstování citrón, pomerančů a výroby olivového oleje. Proto bylo pro tento malý stát doslova pohromou, když se od něj v revolučním roce odtrhla města Menton a Roquebrune. Právě kolem nich byly všechny citrusové a olivové sady a Monako tím přišlo kromě příjmů státní pokladny i o 95 procent celého svého území. Tehdejší kníže Karel III. Monacký se proto snažil díru ve státním rozpočtu zoufale zacelit. Inspiraci našel v německém Baden-Badenu a rozhodl o stavbě přímořských lázní a velkého kasina. Lázně neskromně pojmenoval sám po sobě Karlova Hora neboli Monte Carlo.

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

Samo o sobě založení Kasina monacký rozpočet nespasilo a ze začátku vypadal celý projekt jako velký propadák. Opravdové hazardní centrum udělala z Monte Carla až stavba železnice v roce 1868. Do horské oblasti se před tím totiž nedalo dostat a hazardní hráči byli příliš pohodlní na to, aby se trmácely do luxusního letoviska povozem. Kancléř Bismarck navíc omezil hazardní hry na území Německa a monacká kasina i hotely začaly doslova prosperovat. Sjížděla se sem společenská i umělecká smetánka z celé Francie i zbytku Evropy. Monako bylo dokonce brzy tak bohaté, že si kníže Karel mohl dovolit úplně zrušit daně pro své občany. Karel III. měl pro rozvoj své země evidentně vynikající čuch. Jsou to totiž právě nízké daně, co dnes do Monaka láká boháče a umělecké celebrity z celého světa. Pokud si lámete hlavu, proč Francie toleruje daňový ráj uprostřed svého území, odpověď je jednoduchá. Pro Francouze v Monaku žádné daňové úlevy neplatí. Proti monackému podnikání se ostatně zvedaly vlny odporu již v 19 století ale štědré příspěvky na kulturu a stavbu pařížské opery z peněženky monackého knížete a majitelů kasin veškerou kritiku umlčely.

Příjmy z hazardu dnes tvoří asi již jen 4 % celkových státních příjmů, i když se zde stále pořádají velké hráčské turnaje jako například ostře sledované finále Světové pokerové série. Nejvíce peněz do Monaka přitéká z turismu. Mezi turisty nechybí nejeden automobilový nadšenec. V okolních kopcích se totiž jezdí legendární rally Monte Carlo. Tím opravdovým vzrušením je však velká cena Monaka, kdy do druhého nejmenšího státu na světě zavítá celý kolotoč seriálu Fromule 1. Trať formule je přímo v ulicích města, takže si jí může zkusit prajet takřka kdokoli, ovšem za plného provozu. V Monaku je poslední městský okruh v celé formuli a je natolik prestižní, že si ho nikdo nedovolí vyřadit, i když trať nesplňuje téměř žádná bezpečnostní kritéria.

Trvalé bydliště v Monaku mají hlavně tenisti a právě řidiči Formule 1. Aby se mohl člověk stát daňovým rezidentem, musí pobývat v Monaku více než 180 dní. Na to svého času doplatil německý tenista Boris Becker, kterého finanční úřad usvědčil z daňových podvodů. Jeho hlavním prohřeškem byl právě to, že místo Monaka tajně pobýval na svém německém ranči. Dnes je Becker mimochodem vášnivým pokerovým hráčem a pravidelně se účastní i turnajů v Monte Carlu. Ikonickou tváří Monaka je ale dodnes především slavná herečka Grace Kelly, která si vzala knížete Rainiera III. Paradoxem je, že právě v Monaku natáčela Grace Kelly slavný film s Cary Grantem Chyťte zloděje, ve kterém je scéna, jak Grace rychle řídí v zatáčkách nad Monte Carlem. Shodou okolností právě v těchto serpentinách nešťastně zemřela při automobilové nehodě v roce 1982. Kulička na ruletě osudu je zkrátka nevyzpytatelná.

La Valletta

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

La Valletta i celé Malta stojí tak trochu mimo zájem davů turistů. Důvod je jednoduchý. Zatímco náruživí cestovatelé i zamilované páry většinou hledají klidná místa a opuštěné pláže, na Maltě najdou pravý opak. Malinký ostrov uprostřed středozemního moře se postupně stále více obydloval a dnes je téměř pokrytý jednou velkou městskou aglomerací. Malta je totiž s pouhými 316 km2 desátým nejmenším státem světa. Při tom ale na Maltě žije necelý půl milion lidí. Malta je tím pádem 8. nejhustěji osídleným státem na celé zeměkouli. Koho by to od cesty na Maltu odradilo, udělal by velkou chybu, zejména La Valletta totiž za vidění rozhodně stojí.

Malta byla osídlena již v době neolitické, což je pro ostrovy velmi netypické. Důvodem je, že ještě před 11 000 lety na konci poslední doby ledové byly hladiny moří mnohem níže než dnes a dalo se dokonce přejit suchou nohou z Afriky do Evropy. Tato šíje procházela právě okolo Malty. Ta byla vždy strategickým místem pro rozvoj obchodu ve Středozemním moři. Proto se zde vystřídali všichni možný vládci od starověkých Řeků, přes Kartágo až po starověký Řím. Největší věhlas si však Malta získala kvůli řádu johanitů neboli Řádu maltézských rytířů. Johanité byli původně špitálským řádem, který pomáhal poutníkům do Svaté země v období křižáckých výprav. Když však křesťanské državy v Palestině postupně ovládli muslimové, přesunuli se na Kypr a Rhodos a později našli útočiště na Maltě. Jejich hlavním úkolem byla právě obrana vod Středozemního moře od muslimských pirátů. Že pirátství ve své době rozhodně nebylo žádné romantické dobrodružství, dokazuje pirátský nájezd na menší maltézský ostrov Gozo. Všech jeho 5 000 obyvatel bylo vzato do otroctví a i samotná Malta byla těžce obléhána Turky. Rytíři však ostrov uhájili a pro větší obranyschopnost se rozhodli postavit řadu pevností i město, které dnes jméno La Valletta.

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

Vítězství nad muslimy bylo v křesťanském světě natolik oslavováno, že na stavbu pevnosti a nového města štědře přispěl i španělský král a papež, který sem poslal i svého dvorního architekta Francesca Laparelliho. Ten vytvořil plán celé výstavby s velkorysými pravoúhlými ulicemi, které byli na svou dobu velice moderní. La Valleta vzkvétala a brzy se stala doslova architektonickým skvostem. Valletta kapitulovala až před Napoleonem a později celá Malta připadla Britům. Největší škody však město utrpělo za druhé světové války, kdy bylo těžce bombardováno italským i německým letectvem a zničena byla třeba i slavná královská opera. Přesto si zachovalo město svou krásu a je mezi památkami větového dědictví UNESCO.

La Valletta leží na poloostrově mezi dvěma přístavy a je celé obklopeno monumentálními hradbami, takže není divu, že si na této pevnosti vylámali zuby Turci i Arabové. Dominantou je kostel sv. Jana s bohatou výzdobou a více než 400 hrobkami zesnulých rytířů řádu. Vrcholem interiéru je i obraz od Caravaggia nazvaný Stětí Jana Křtitele. Tento kostel je ovšem jen jedním z mnoha. Právě Malta a ne Vatikán je totiž překvapivě státem s největším počtem kostelů v přepočtu na obyvatele. Další zajímavostí na Maltě je téměř absolutní nedostatek sladké vody. Ta je získávána jen díky novým odsolňovacím stanicím a dříve se ve velkém musela dovážet z Itálie. Z La Valletty je to jen kousek do středověkého města Mdina, které bylo i bývalým hlavním městem Malty. Mdina však není jen tak ledajaké město. Nesmí do něj auta a bydlí tu téměř výhodné stará maltézská šlechta. Moderní doba na tom nic nezměnila, protože prodej nemovitostí je v Mdině zákonem zakázán, takže se domy dědí pouze z generace na generaci v linii modré krve. Na Maltě je úředním jazykem angličtina, takže se dá všude dobře domluvit. Třešničkou na dortu pro zamilované páry jsou vyjížďky v místních zátokách na loďkách, které nápadně připomínají benátské gondoly.

Cinque Terre

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

Okolo celého Středozemního moře nenajdete romantičtější místo než Cinque Terre. De facto jde vlastně o pět vesniček neboli pět zemí, jak zní v překladu přesný název u italštiny. Jmenují se Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola, a Riomaggiore. Tyto zapadlé vesničky leží v Ligurii mezi Janovem La Spezzií na italské Riviéře. První pohled může svádět k dojmu, že jde o nějaký umělý kýč, který sem dovezl Američan z Disneylandu. Opak je ale pravdou. Při bližším pohledu je patrné, že pestrobarevné domky nalepené na skalách jako vlaštovčí hnízda jsou autentickou záležitostí, která zde rostla stovky let.

V Cinque Terre se lidé odjakživa živili rybolovem a pěstováním vína. O zdejších vynikajících odrůdách se ostatně vědělo už ve starém Římě. Největší rozmach, pokud se tomu tak v případě těchto obcí dá vůbec říkat, ale zaznamenalo Cinque Terre v 11. století, když byla na vrcholu i Janovská republika. Právě z tohoto období pocházejí gotické kostely v jednotlivých vesničkách. Ještě v 16. století místní obyvatelé obnovili středověká opevnění, aby se mohli bránit nájezdům Turků, ale postupně význam Cinque Terre upadal a celá oblast byla prakticky naprosto odříznuta od světa. To ostatně platí dodnes a do některých městeček se nelze vůbec dostat autem, protože sem nevede ani silnice. V Cinque Terre se za staletí izolace vyvinulo dokonce vlastní nářečí.

Vše změnila až stavba železnice mezi Janovem a La Spezií. Přesto zůstala celá oblast velmi chudá a ještě v roce 1970 odcházelo mnoho místních obyvatel do Ameriky za vysněným blahobytným životem. Kdo v 70. letech skutečně odcestoval, musí dnes hodně litovat. Krátce poté totiž přišla velká vlna turistické ruchu, která přetrvala dodnes. Není divu. Scenerie, které se v jednotlivých vesničkách nabízejí lidskému oku, působí jako z pohádky. I když jsou zdejší malebná městečka cílem zamilovaných párů na svatební cestě, je paradoxní, že to bylo právě manželské soužití a žárlivost, co zapříčinilo, že Cingue Terre dnes vypadá tak krásně. Místní muži se totiž většinou živili jako rybáři, celý den trávili na loďce u pobřeží a ženy nechávali celý den samotné. V horkokrevné Itálii ovšem není zvykem, aby muž nechal ženu zcela bez dozoru. Rybáři proto své domky barvili výraznými barvami, aby je mezi sebou rozeznali a mohli z dálky lépe kontrolovat, co se doma děje. Pokud se tak vrátíte ze svatební cesty a manžel bude chtít z ničeho nic nabarvit dům třeba na červeno, je jasné, kde se inspiroval.

San Marino

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

Mezi opomíjené skvosty Středomoří patří bezpochyby i San Marino, i když leží pár kilometrů od pobřeží. San Marino je nejstarší stále fungující republikou na světě, je třetím nejmenším státem v Evropě a má nejstarší dodnes platnou psanou ústavu. San Marino je prostě malý demokratický zázrak obklopený Itálií, i když jde o první zemi na světě, ve které zvítězili komunisté v demokratických volbách. Na rozdíl od Českolovenska však v San Marinu demokracie zůstala i poté.

Není divu. Tento maličký datuje svůj vznik už na 3. září 301 n. l., kdy zde svatý Marinus prchající před římských pronásedováním založil křesťanský kostel. Kolem kostela se utvořila křesťanská komunita, která stála ne demokratických principech a to vydrželo dodnes. Svatý Marinus místo pro stavbu kostela vybral skutečně osvíceně. Hora Monte Titano, kolem které San Marino stojí, se totiž vypíná do výšky 756 metrů nad mořem a její strmé stěny z ní dělají prakticky nedobytnou tvrz. Sanmariňané samozřejmě neponechali nic náhodě a na této hoře navíc vybudovali systém tří majestátních pevností, které jsou dnes také hlavní turistickou atrakcí. Samozřejmě, že jen dobré opevnění nestačí. Stát velikosti San Marina musel mít také trochu štěstí, jak se ostatně na zemi založenou světcem sluší a patří. Když se například San Marino chystal dobít Napoleon, jeden z jeho radních se ukázal jako tak dobrý vyjednavač, že tento proslulý vojevůdce zaručil San Marinu nezávislost a ještě mu nabídl další území. To Sanmariňané v předtuše jeho brzkého konce chytře odmítli. Když se v 19. století Garibaldi snažil sjednotit Itálii, našel útočiště před svými pronásledovateli právě v San Marinu. Nakonec se mu na Apeninském poloostrově skutečně povedlo vybudovat jednotný stát, ale za odměnu San Marinu ponechal jeho samostatnost.

Na svou historii jsou Sanmariňané patřičně hrdí a jen tak někdo se občanem San Marina nestane. Jedinou možností, jak občanství automaticky získat je, narodit se oběma rodičů, kteří ho také mají. Pokud má občanství je jeden z rodičů, musí o něj pro svého potomka požádat teprve po dovršení jeho osmnáctých narozenin. Jedinou další možností, jak se stát sanmarinským občanem, je hlasování místního parlamentu. Ostatně není divu. San Marino patří k jedněm z nejbohatších zemí světa. Za to může rozsáhlá turistika i rozvinutý sektor finančních i jiných služeb. Kdo by v této malé republice hledat trať Formule 1, na které se jezdila Velká cena San Marina, hledal by marně. Okruh, na kterém se při nešťastné nehodě zabil legendární Ayrton Senna, leží v Immole, která je asi 100 kilometrů severněji. Přesto jsou asi nejslavnějšími Sanmariňany závodníci. Ovšem ne automobiloví, ale motocykloví. Manuel Poggiali i Alex De Angelis jsou mistry světa ve třídě do 250 kubických centimetrů.

Dubrovník

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

Ne nadarmo se Dubrovníku přezdívá perla Jadranu. Toto historické město udivuje svou starobylou krásou a zachovalostí i přes veškeré pohromy, které se přes něj v průběhu staletí přehnaly. Díky tomu, že Dubrovník leží na malé ploše poloostrova, který s pevninou spojuje jen úzká šíje s bulvárem Stradun, jedná se o dokonale kompaktní historické město, které není nijak narušeno novu zástavbou. Dominantou celého města je dokonale zachované masivní opevnění, které prakticky nemá obdoby. I díky tomu je Dubrovník na seznamu světového dědictví UNESCO. Jedinou nevýhodou jsou davy turistů, na které v tomto krásném městě narazíte i v té nejzapadlejší uličce. Ostatně právě zapadlé uličky, neupravené vnitřní dvorečky starobylých domů a prádlo pověšené nad hlavami kolemjdoucích, vytváří zdejší neopakovatelnou atmosféru. Je obdivuhodné, jak samozřejmě se místní naučili žít se zájmem cestovatelů a i když se jim díváte otevřenými okenicemi přímo do obýváku, nechává je to ledově klidným. Lidé zde zkrátka zažili už hodně a jen tak něco je nerozhodí.

Historie Dubrovníku sahá až daleko do starověku, ale vrcholného rozmachu dosáhl v období mezi 11. a 16. stoletím. Dubrovník byl jedním z nejrušnějších obchodních center Středomoří a čile konkuroval dokonce i Benátské republice. Dubrovník byl trnem v oku Benátčanů a právě kvůli ochraně před nimi a před muslimskými nájezdníky stavěli místní tak mohutné opevnění. I když v Dubrovnické republice vládla výhradně šlechta, byla velice svobodomyslná a v roce 1416 byla jedna z prvních, která zrušila jinak široce rozšířený obchod s otroky. Ostatně motto celého města, které je vytesáno nad vchodem do pevnosti Svatého Vavřince, je: „Non bene pro toto libertas venditur auro" (Není dobré prodat svobodu ani za všechno zlato). Svobodě a bezpečnosti přikládali zdejší obyvatelé maximální důraz. Na vylepšování opevnění se vybíraly speciální daně a tato činnost měla přednost před jakýmikoli jinými stavebními úpravami.

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

Hradby kolem města jsou 2 kilometry dlouhé, 22 metrů vysoké a široké od 2 do 6 metrů. Součástí fortifikace jsou i velké pevnosti. Jim dominuje pevnost sv. Jana, která chránila dubrovnický přístav a další dvě velké pevnosti Lovrijenac a Revelin. V případě ohrožení šlo přístav uzavřít natažením masivního kovového řetězu nad vodou. Dubrovnické opevnění tak bez újmy vydrželo i patnáctiměsíční obléhání saracénskými vojsky. V Dubrovníku se také vyráběla nejkvalitnější děla v celém středomoří a město disponovalo rozsáhlou obchodní i vojenskou flotilou. Místní vláda pamatovala na vše a například velitel klíčové pevnosti Lovrijenac se měnil už po jednom měsíci stejně jako celá posádka. Aby se náhodou vojáci nemohli vzbouřit a zabarikádovat v pevnosti, měli vždy zásoby jídla a pití na pouhý měsíc, kdy drželi službu. Nakonec to ale nebyla vojenská porážka, co zapříčinilo úpadek města.

Již v roce 1526 postihla celou republiku smrtící morová epidemie, při které zemřelo přes 30 000 obyvatel republiky. Po objevení Ameriky a námořním spojení s Indií se navíc hlavní obchodní trasy začaly Středozemnímu moři vyhýbat. To nejhorší však přišlo v roce 1667, kdy byl Dubrovník jen kousek od epicentra ničivého zemětřesení. To naprosto zdevastovalo celé historické město. O tom, jak ničivá tato pohroma byla, svědčí fakt, že z 40 000 obyvatel města jich přežilo pouhých 600. Zničena byla i celá námořní flotila a Dubrovník ztratil své obchodní postavení. I když se město podařilo obnovit, již nikdy nedosáhlo takové prosperity jako dřív. Poslední pohromu pro město znamenala válka na Balkáně na začátku 90. let. Jelikož Dubrovník je chorvatskou exklávou, která je od zbytku země oddělena krátkým pásem bosenského pobřeží, čelil mohutnému ostřelování ze strany srbské armády. I tyto šrámy na tváři města se však podařilo obdivuhodně zacelit a dnes je Dubrovník opět čarokrásnou perlou Jadranu, která nepřestává udivovat cestovatele i zamilované páry.

Santorini

TIP 6 nejkrásnějším míst ve Středomoří

Sanotrini je malebné souostroví na jihu Egejského moře a jde o skutečný ráj turistů. Na rozdíl od přeplněných riviér je Santorini poměrně klidné, ale moře je tu při tom nádherné. Unikátní ráz souostroví dává jeho vulkanický původ. Lávové skály a černý písek na plážích dělají z návštěvy Santorini specifický zážitek. Černá hornina navíc ostře kontrastuje se sněhobílými domky ve zdejších malebných vesničkách a městech. I když to vypadá, že na Santorini vládne božský klid a vždycky tomu tak i bylo, opak je pravdou. Zdejší největší ostrov Théra je totiž dějištěm jedné z nejhrůznějších přírodních katastrof celého lidstva.

Santorini leží v oblasti seizmického zlomu mezi africkou a evropskou deskou, což v minulosti vedlo k nepřetržitému chrlení lávy z místních vulkánů. Asi 3 000 let před naším letopočtem však vulkanická činnost ustala a postupně začali ostrov osidlovat lidé. Théra se stala součástí slavné Mínojské civilizace, která měla kořeny na Krétě. Ještě donedávna nebylo jasné, co bylo příčinou náhlého zániku této na svou dobu neobyčejně vyspělé kultury. Odpověď byla nalezena právě na Santorini. Toto souostroví totiž dříve bylo de facto jediným ostrovem a dnešní podkovovitý tvar největšího ostrovu Théra rozhodně není náhodný. Ve skutečnosti jde totiž o kráter po obrovském výbuchu sopky, který v historii prakticky nemá obdoby.

Théra vybuchla asi v 17. století před naším letopočtem. Nešlo však o obyčejnou erupci. Nahromaděná síla za několik století se v jednom momentu uvolnila a došlo k vůbec nejsilnější erupci, jakou kdy vyspělé lidstvo zaznamenalo. Slavný výbuch sopky Kakatoa z roku 1883 je ve srovnání s výbuchem Thréy jen směšnou epizodou. Podle odhadů byl výbuch Théry o síle kolem 2 400 megatun TNT více než stokrát silnější. Síla samotné exploze se rovná ekvivalentu 160 000 atomových bomb, jaké shodili Američané na Hirošimu. Tento výbuch samozřejmé zničil vše živé, co se tehdy na Théře vyskytovalo. Nešlo však jen o samotnou explozi. Související zemětřesení a vlny tsunami přispěly k vyvrácení celé civilizace a často se celá přírodní katastrofa dává do souvislosti se zmizením bájné Atlantidy. Výbuch navíc na mnoho desetiletí ovlivnil celé zemské klima a může být podle historiků i příčinou slavných biblických událostí, jako jsou egyptské rány nebo rozestoupení Rudého moře. Právě Santorini je ale dokonalým důkazem toho, že i výsledkem těch nejničivějších katastrof může být něco opravdu krásného.