Marriage Guide online

Londýn - moderní Babylon

Text: Filip Uhlíř

„Tak tohle je Londýn… Mlha, slečno.“ řekl kdysi Charles Dickens a nic podstatného se na tom nezměnilo a asi ani nezmění. Pravý Lodnýňan se prostě pozná podle stylového deštníku, který odkudsi vytáhne akorát včas, aby nezmoknul. Nonšalantně dál kráčí ulicí se svou koženou aktovkou, ze které vyčuhuje typicky růžový papír Financial times a jarní deštík mu vyloudí úsměv na tváři. Pošetilci, kteří v takové situaci bouřlivě mávají na kolem projíždějící taxíky, zatímco druhou rukou se snaží skrýt pod sešit nápadně barevného bulváru The Sun, dávají najevo, že jsou buďto dobrodruzi, přistěhovalci a spíše obojí. Turisti pak jen bezradně postávají (ti japonští vytáhnou barevné pláštěnky a dál zuřivě fotí) a nadávají na tu smůlu, že zrovna je v Londýně zastihla přeháňka. Rodilý Lodnýňan nad celou věcí jen kroutí hlavou a diví se, jak se mohlo rozpadnout Britské koloniální impérium. Poučení, které z toho plyne je zjevné, bez peněz a deštníku do Londýna nelez.

Londýn byl založen už v 1. století našeho letopočtu jako římská osada a pro svou výhodnou polohu na Temži se postupně stal centrem římské provincie Británie. Po úpadku Římské říše je město zcela opuštěno a znovu osídleno bylo až Anglosasy v roce 600. Význam Londýna opět roste a vrcholu dosahuje po invazi Normanů a vítězství Viléma Dobyvatele, který je právě v Londýně korunován na Anglického krále. Brzy jsou položeny základy Wesminster hall, dnešního Wesminsterského paláce, který jako sídlo panovníka mění Londýn na nejdůležitější město v Anglii. V tomto období můžeme najít počátky dodnes patrného rozdělení města na Wesminster, kde sídlil královský dvůr a City, kde sídlili poddaní. Počet obyvatel se zvýšil z roku 1100 do roku 1300 z 20 na 100 tisíc. Tento překotný vývoj zapříčinil, že Londýn byl na svou dobu jedním z nejhustěji osídlených měst, což vedlo k častým požárům a morovým epidemiím. Polovina 14. století je pak známa jako temné období černé smrti, při kterém dýmějový mor zredukoval obyvatelstvo o celou třetinu. Od tohoto období až do roku 1666 propuklo v Londýně 16 morových epidemií, které ukončil tzv. „Velký mor,“ který stál život až 100 000 obětí. Když už si Londýňané říkali, že hůř snad být ani nemůže, přišla 2. září 1666 další pohroma. V ulici Pudding Lane vypukl tzv. „Velký požár,“ který trval téměř 4 dny a zničil velkou část City. Tentokrát došla na častá slova Francouzů, že jejich odvěcí rivalové zpoza kanálu La Manche jednou doplatí na své odporné stravovací návyky včetně podivné záliby v pudinku. Okultistické povídačky o tom, že tři šestky jsou znamením ďábla, pak rok 1666 rozhodně nevyvrátil. Paradoxně však generální oprava Londýna a zánik starých chudinských domků městu významně pomohl a od té doby již ve městě žádná morová epidemie nevypukla. Pokud tedy nepočítáme vlnu punku a stávky odborového hnutí v 80. letech, které za morovou ránu na tváři Anglie považovala Margaret Tacherová.

Londýn - moderní Babylon

Dnešní Londýn, to je však něco naprosto jiného. Již v 19. století řekl politik Benjamin Disraeli, že Londýn je moderní Babylon, a to ještě jistě netušil, jak bude Londýn vypadat dnes. Londýn se stal od roku 1666 přímo kronikou lidské civilizace. Byl kolébkou průmyslové revoluce, středobodem britského koloniálního impéria, nad nímž slunce nezapadalo, těžce bombardovaným centrem vzdoru proti Hitlerovu postupu v Evropě a nakonec i světovým finančním centrem a symbolem moderního kapitalismu. Londýn tak dnes dávno není jen šlechtický Wesminster a plebejské city. Ve Weminsteru místo krále sídlí parlament a v City místo chudiny největší bankovní a investiční domy světa včetně proslulé Londýnské burzy. Dříve průmyslové Soho, které ještě donedávna platilo za sexuální centrum Anglie, je dnes svěží čtvrť plná restaurací a barů. Tu nejlepší kávu ale dostanete samozřejmě ve West Endu. Pokud snad ovšem míříte do Londýna na návštěvu, kávu zdvořile odmítněte a požádejte radši o prvý anglický čaj, čímž hostitele bezpochyby velmi potěšíte. A pamatujte, že správná odpověď na klasický anglický chyták, zda je čaj lepší s mlékem či citronem zní: „To záleží na druhu čaje.“ Uměleckou tvář Londýna zase lépe než v muzeích poznáte v Nothing Hillu s jeho slavným karnevalem a tržištěm na Portobello Road. Míst v Londýně, která stojí za vidění je však mnoho a rozhodně se tak neřadí k turisticky přívětivým městům, ve kterých stihnete většinu památek obejít za odpoledne a ještě večer nasát atmosféru či tradiční nápoje v místních restauracích. Vidět alespoň zlomek z londýnských tajů vyžaduje minimálně týden, z čehož první den si vyčleňte na studium neuvěřitelně komplikovaného systému městské dopravy v čele se slavným londýnským metrem. Přece jenom samotný centrální Londýn má přes 8 milionů obyvatel a spádová oblast tzv. velkého Londýna dokonce 18, čímž se řadí k největším městům Evropy i světa.

Jedním z míst, které při návštěvě Londýna prostě nelze opomenout je Wesminster. Tomu samozřejmě vévodí Wesminsterský palác a přilehlý Big Ben. Základy tohoto dříve panovnického sídla byly položeny již v 11. století za vlády Viléma Dobyvatele. Sídlem panovníka zůstal až do roku 1529, kdy pro Londýn typickým způsobem vyhořel. Od té doby zde zasedal pouze parlament a královský soudní dvůr. To vše platilo až do roku 1835, kdy palác opět nepřekvapivě lehl popelem. Z rekonstrukce také pochází dnešní novogotická podoba paláce. Požár naštěstí neporušil nejcennější část paláce starobylou Wesminster Hall. Jedná se o jeden z největších sálů se samonosnou střechou na světě. Až do 19. století se zde konaly korunovační bankety či pohřby členů královské rodiny. Jedinými „obyčejnými“ lidmi, kterým se dostalo stejně pocty, byl hrabě Roberts a sir Winston Churchill. Politicky nejdůležitějším místem v zemi je pak do zelené zbarvená dolní sněmovna. Na první pohled pak překvapí strohá výbava a poměrně malé rozměry zasedacího sálu. Vše tu má ovšem svůj pečlivý smysl a řád. Členové vládních stran sedí po pravici od křesla mluvčího, zatímco členové opozice proti nim. Vzdálenost červených čar, které oddělují vládní blok od opozice na délku dvou kordů a jedné stopy, ukazuje, jak bouřlivá odjakživa byla zasedání parlamentu. Počet míst k sezení na lavicích je pak 427 z celkového počtu 646 poslanců, což znamená, že na více jak 200 poslanců nevyjde ani místo k sezení. Místo na lavici si poslanec vyslouží aktivitou a respektem ve sněmovně. Čím vyšší postavení, tím víc vpředu sedí. Nemůžu se pak zbavit dojmu, že čeští poslanci, by zde byli neúprosně odsouzení k potupnému postávání kdesi vzadu na hanbě. Zajímavé také je, že do dolní sněmovny nikdy nevstupuje král. Méně to už překvapí, když víme, že poslední král, který to učinil, byl Karel I., který chtěl 5 poslanců nechat mučit za vlastizradu. Sám ovšem nakonec skončil na popravišti. Král i poslanci tak asi nynější praxi považují za oboustranně bezpečnější. Pro cizince jsou však brány Wesminsterského paláce otevřeny pouze v době sněmovních prázdnin.

Londýn - moderní Babylon

U Wesminsterského paláce samozřejmě nelze přehlédnout slavný Big Ben. Přes 90 metrů vysoká hodinová věž je jedna z největších na světě, stejně jako slavný zvon, podle kterého získala svou přezdívku. Zvon váží přes 13 tun a byl vyladěn na tón E, což mu společně s dalšími čtyřmi zvony dává tak specifický londýnský zvuk. Ten si užijete každou celou hodinu, kterou Big Ben odbije s přesností na jednu vteřinu. Od Big Benu už jen co by kamenem dohodil, najdete monumentální Wesmisterské opatství, ústřední chrám anglikánské církve. V této velkolepé stavbě v gotickém stylu se konají veškeré korunovace anglických panovníků na dřevěném křesle krále Eduarda. Právě zde se vzal princ William Kate Middleton, čím se oficiálně stali vévodou a vévodkyní z Yroku. Nalezneme zde také pohřbené slavné muže britské historie jako Charlese Darwina, Isaaca Newtona, Charlese Dickense, Rudyarda Kiplinga a samozřejmě i Winstona Churchilla. Povinnost velí nakouknout i do slavné Downing Street 10, kde v roztomile malém domku sídlí britský premiér. Nedaleko najdeme široké prostranství před Horse Guard, kde můžete vidět střídání vojáků s jasně červenou uniformou a čepicí z medvědí kůže. V období olympijských her byla právě zde beachvolejbalová hřiště, na kterých válela rozkošná česká dvojce Kiki a Maki. Po promenádě dojdete až k Buckinghamskému paláci, sídlu královny. To nechal postavit samozřejmě vévoda z Buckinghamu, kterého dobře známe jako milence francouzské královny z Třech mušketýrů Alexandra Dumase. Po jeho smrti se však dostal do majetku krále, a jelikož na rozdíl od Whitehallu a St James ś Palace jako jediný nevyhořel, zůstal sídlem královské rodiny dodnes. Jako vstup do blízkého Hyde Parku můžete použít mramorový oblouk, který sem byl přesunut právě do Buckinghamského paláce za královny Viktorie. Tím se dostanete k proslulému řečnickému koutku, kde je povoleno mluvit prakticky o čemkoli. Můžete si zdě půjčit stoličku a hlásat veřejně své názory. Ostatně Karl Marx toto místo označil za centrum budoucí anglické proletářské revoluce. To však přecenil britskou monarchistickou pýchu, která by správnému Angličanovi něco takového nikdy nedovolila. Nic na tom nezměnil ani Lenin, který při svém pobytu v Anglii na tomto místě také často hovořil. Ale aby Speker´s Corner nepůsobil jen jako doupě kovaných socialistů, jmenujme jako příklad z druhého tábora třeba George Orwella.

Další ikonickou památkou Londýna je samozřejmě Tower Bridge. Je témře k neuvěření, že v Londýně byl až do roku 1750 pouze jediný most přes Temži, prastarý London Bridge. S rozmachem Londýna na jih od Temže v 19. století bylo potřeba vybudovat mosty nové, ovšem nastal problém, jak vyřešit lodní dopravu do londýnského přístavu. Výsledným řešením byl právě Tower Bridge, který je však mnohými architekty považován za zbytečně složité a nákladné řešení. Za image, kterou tento most Londýnu propůjčil, to však jistě stálo. Tower Bridge je navíc dodnes funkční, zvedá se asi 500krát do roka a Anglickou mentalitu nejlépe vystihuje to, že zvednutí mostu nezabránil ani průjezd amerického prezidenta Billa Clintona. Celá jeho automobilová kolona zůstala ke zděšení ochranky stát před mostem a musela počkat na průjezd britské lodi, která má doslova vždy přednost. Jak název mostu napovídá, vede k pevnosti Tower of London, která je dnes známá především jako místo uložení britských korunovačních klenotů. Dříve tento hrad sloužil postupně jako sídlo panovníka, pevnost, žalář, popraviště, sídlo ministerstva obrany a královská pokladnice. Tower přestal sloužit králi kvůli svým vlhkým a nehostinným podmínkám a stal se vězením pro prominentní vězně. Pikantní okolností je, že posledním vězněm, který pobýval v Toweru, byl za druhé světové války Hitlerův zástupce Rudolf Hess. Královský zvěřinec byl v 19. století přesunut do londýnské zoo, a tak dnes zbyla již jen funkce ochrany korunovačních klenotů. Ty střeží populární Beefeateři, pijanům dobře známí z láhve ginu. Prohlídka korunovačních klenotů pak za nemalé vstupné jistě stojí.

Londýn - moderní Babylon

Zadarmo je naopak vstup do britské národní galerie na Trafalgarském náměstí. Zde najdete díla od Leonarda, Michelangela, Rubense, Moneta, Rembrandta a dalších. V přízemních patrech jsou zase k vidění mnohé monumenty z Egypta a antické doby. Za vstupné neutratíte ani v Tate Modern, tedy Londýnské galerii moderního umění, která sídlí v budově bývalé elektrárny Bankside. Tady narazíte zase na Paccasa, Dalího i na popart Andyho Warhola. Suverénně nejslavnějším exponátem je však Duchampův pisoár nazvaný jednoduše Fontána. Tímto dílem provokativní umělec znechucený první světovou válkou redefinoval uměleckou estetiku a symbolicky vyjádřil absolutní svobodu umělce ve vidění krásy. Přesto se dne podle mnohých nejspíš Duchamp obrací v hrobě, když jeho provokativní dílo je dnes považováno za absolutní klasiku moderního umění a bylo dokonce zvoleno nejvlivnější uměleckým dílem 20. století. Londýn je prostě napěchován, jak říkají Angličané, „must see“ místy, ale vše stihnout je takřka nadlidský úkol. Velkolepá kupole katedrály svatého Pavla, Sherlock Holmes Pub a Baker Street 10, muzeum voskových figurín Madame Tussaud nebo náměstí Paiccadilly. Londýn a především City je navíc doslova prošpikována moderní architekturou. Není lepší výhled na Londýn, než z obřího kola londýnského oka, odkud vede přes řeku i miléniová lávka a na panoramatu Londýna je nepřehlédnutelná kontroverzní „okurka“ Normana Fostera, kterou mnozí Londýňané nazývají poněkud hanlivějším názvoslovím. Pokud byste coby fanoušci mladého kouzelnického učně Harryho Pottera hledali bájnou Příčnou ulici a Olivandrův krámek s hůlkami, tak vězte, že jsou to jedny z mála věcí, kterou v Londýně nenajdete. Ty se totiž skrývají ve studiích Warner Bros asi 30 kilometrů za Londýnem. Pokud jste z výkladu historie města získali poněkud oprávněný pocit, že v Londýně můžete zažít leda požár nebo morovou epidemii, není to pravda. Stále totiž platí, co řekl anglický básník Samuel Johnson, „Kdo je unaven Londýnem, je unaven životem, protože Londýn má vše, co život dokáže nabídnout.“

 
 

Přečtěte si více