Marriage Guide online

Provence

Text: Filip Uhlíř

Francie je zemí lásky, Paříž je metropolí romantiky, Burgundsko je vinařským rájem, ale kdybych měl doporučit místo, které člověk ve Francii vidět prostě musí vidět, byla by to přesto Provence. Není to náhoda, že právě do tohoto nádherného kraje jezdí na dovolenou takřka celá Francie i zbytek světa a užívá si azurové pobřeží na slovutné Riviéře nebo obdivuje tisíce let staré památky, které pamatují ještě rozmach mocné Římské říše. Jako historicky první římská zaalpská država si ostatně Provence vysloužila i své zvučné jméno odvozené právě od termínu provincie. A když se člověk zamyslí nad tím, co všechno je v Provence k vidění, není divu, že Římané expandovali právě sem. V Provence najdete to nejazurovější pobřeží v celém středozemním moři, věčně zasněžené alpské vrcholky, antické památky, kaskádovité vinice, na kterých rostou ty nejsladší hrozny, rušná velkoměsta i ty nejmalebnější vesničky. Chcete-li, ale zažít něco, co se vám v hlavě nenávratně spojí s návštěvou tohoto kraje, nesmíte vynechat ranní procházku po všudypřítomných, levandulových polích. Když právě vycházející slunce roztřpytí čerstvě padlé kapky rosy na fialových lánech tohoto ušlechtilého keře a proslulý vichr mistrál smísí svěží mořský vzduch s omamnou vůní levandule, vaše smysly budou bez sebe a budete vědět, že život je fajn.

Provence

Že žít v Provence je prostě terno by pochopil i neandrtálec. To ostatně dokazují i pravěké vykopávky z okolí Nice, které poukazují na místní osídlení už před 400 000 lety. Dále se na tomto území střídaly mnohé kmeny, z nichž nejvýznamnější byli Ligurové a Keltové. Místní pohádkově krásná krajina ale neušla pozornosti starých Řeků, kteří celou oblast kolonizovali. Jim vděčí Provence za mnohé, protože to byl právě národ filozofů, který sem dovezl vinnou révu, třešně, fíky i olivy. Především ale Řekové zakládali města, která dnes nesou jména jako Nice, Marseille nebo Monako. Aby se místní řečtí osadnící ubránili nájezdům původních kmenů, spojili se brzy s Římany, čímž oblast volně přešla pod vliv dalšího mocného antického národa. Právě z tohoto období pochází nejvýznamnější památky jako akvadukt Pont du Gard nebo amfiteátr v Arles. Po pádu Římské říše o území bojovali Gótové i Frankové a na konec se stala součástí Franské říše. Že je Provence přímo mucholapkou na turisty takřka ze všech koutů světa pak dokládají i četné nájezdy Normanů z daleké Skandinávie či Saracénů z Blízkého východ. Právě před nimi se původní obyvatelé často uchylovali do horských vesnic, jejichž prastarý ráz dnes může za jejich světový věhlas. Od roku 972, kdy padla poslední saracénská pevnost, zažívá celé území období nebývalého středověkého rozkvětu. Daří se obchodu architektuře i umění. Právě v Provence vznikla rytířská tradice francouzských trubadúrů. K dalšímu rozvoji přispěly křížové výpravy, které ještě zvýšily nutnost námořního obchodu a z Marseille udělaly jeden z nejvýznamnějších přístavů své doby. Ostatně právě zde, v marseillském přístavu nechvalně skončila dětská křížová výprava papežem naivně vyslaná do boje proti bezvěrcům, když byly ziskuchtivými šejdíři prodány děti do otroctví. Že si tímto činem Marsellané ale zrovna nevylepšili karmu, dokazují četné morové nákazy, které v dalších letech doslova decimovaly místní obyvatelstvo.

Provence

Že politika byla ve středověku o poznání jednodušším řemeslem, dokazuje období , kdy papežové přesídlili právě do provensálského Avignonu. Lépe řečeno museli přesídlit do Avignonu na příkaz francouzského krále. Ten je zde držel v zajetí, aby církev nemohla klást odpor jeho plánům na zrušení a konfiskaci majetku mocného řádů templářů. Na rozdíl od templářů, kteří často končili v plamenech, na tomto přesídlení přepychového papežského dvora Provence značně vydělalo. To je vidět na skvostně zachovalém starém Avignonském městě, které je na seznamu světových památek UNESCO. Po tomto bouřlivém období zažívá Provence spíše klidné časy, které ruší až náboženské války mezi katolíky a protestanty za období reformace, kterým padlo za oběť spoustu církevních památek. Rok 1720 je pak v historii Marseille i celého kraje zapsán černým písmem. Špatná hygiena a ruch přístavu byly živnou půdou pro veškeré nákazy, ale morová rána, která udeřila na Provence, prakticky nemá obdoby. Přes na svou dobu těžko představitelná opatření jako stavba obří zdi, která měla oddělit zdravé od nemocných, jen v Marseille této strašné nemoci padla za oběť více než polovina obyvatelstva. Z této pohromy se oblast dlouho nemohla vzpamatovat a po sériích neúrod a hladomorů na konci 18. století bylo Provence tou nejradikálnější baštou Velké francouzské revoluce. V několikrát menší Marseille se prý za dob jakobínské diktatury kutálelo od gilotiny více hlav než v celé Paříži. A byly to také revoluční sbory z Marseille, které si při pochodu pařížské revoltě zpívaly s takovou vervou známou pochodovou píseň, že po nich dostala název Marseillaisa a později se stala hymnou celé Francie.

Provence

Bylo to ostatně právě tady v Provence, kde se do té doby neznámý dělostřelecký důstojník s podivným korsickým jménem vyznamenal při dobývání Toulonu od Britů. Za neobyčejné vojenské umění byl tak Napoleon Bonaparte povýšen do hodnosti brigádního generála, aby tak odstartoval raketový nástup hvězdné kariéry, která skončila až císařskou korunovací. A bylo to opět zde, kde Napoleon svojí slávu vzkřísil, když se v Cannes vylodil ze svého vyhnanství na Elbě a tzv. napoleonskou cestou přitáhl do Paříže, kde se na krátko postavil opět do čela celé Francie. Ze svého druhého exilu na ostrově Svatá Helena se pak Napoleon nevrátil nejspíše proto, že byl příliš daleko od Provence. Každopádně v druhé polovině 19. století se v celé oblasti děje něco, co se dá označit přímo za provensálskou renesanci. Zdejší zbožňovaný básník Fréderic Mistrál, po kterém je pojmenován i místní typický přímořský vítr, se významně zasloužil o obrození provensálského jazyka. Z Marseille se stal moderní přístav a železnice zkrátila, dojezdové vzdálenosti na před tím nemyslitelné časy. To způsobilo, že se na celé pobřeží začala sjíždět smetánka z celé Francie i okolního světa. Z tohoto období jsou proslulé přímořské klasicistní a secesní promenády, kterým vévodí luxusní hotely a lázně. Provence tak objevili i nejslavnější umělci a promítli ji nezapsatelně do své tvorby. Mezi nimi byli především Cézanne, van Gogh, Renoire, Monet, Matisse a další. V roce 1887 byl poprvé použit název azurové pobřeží, který se vžil dodnes. O období prosperity 20. let se dá říci, že ho evropská smetánka protančila právě na Riviéře. V roce 1929 tu bylo otevřeno první kasino v Palais de la Méditerranée a častými hosty zde byli prý i Scott Fitgerald nebo Ernest Hemingway. Ještě větší příliv turistů pak zajistilo zavedení povinných dvou týdnů dovolené. Kdo by to byl řekl, že to byly právě odbory, kdo se zasloužil o rozvoj Saint-Tropez, Nice nebo Monaka. Založení Mezinárodního filmového festivalu v Cannes v roce 1947 pak již jen doladilo atmosféru přepychu, luxusu a slávy, kterou se azurové pobřeží dodnes pyšní.

Provence

Jak je vidět dějiny doslova kráčely skrze Provence a to se odrazilo i na památkách, které zde můžete najít. Tím, co vidět zkrátka musíte, je město Arles se svou arénou, antickým divadlem, římskými lázněmi i hřbitovem s dochovanými sarkofágy. K tomu připočtěte Arcibiskupský palác, kostel Notre-Dame-de-la-Major, klášter Saint-Trophime a prakticky celý den je pryč. Nejzachovalejší římský amfiteátr pak najdete v nedalekém Orabnge. V tomto přímo magickém prostoru teprve člověk docení, jak vyspělá byla civilizace před dvěma tisíci lety, k čemuž přispěje i Vítězný oblouk z roku 26. Přímo nemyslitelné je nenavštívit Avignon se starým i novým papežským palácem, starým městem a slavným mostem, který končí v půlce řeky Rhony. Typické bílé stěny avignonských staveb září na břehu řeky jako diamant a díky tomu pochopíte, proč je slavná píseň o místním mostu tak veselá. Zaujme i keltské město Gordes poblíž něhož se nachází i cisterciácký klášter Sénanque, který je přímo obsypán lány fialových levandulových polí. Tarascon je nejzachovalejším středověkým hradem v celé Francii a Antibes je zase nejstarobylejším městem, které omývají vlny místního azurového moře. Když se rozbouřené vlny tříští o útesy, nad kterými se tyčí místní pevnost nediví se člověk, že se v místních vodách mezi řadou vraků našla loď dokonce z etruského období. Přímo symbolem celé Provence je pak Pont du Gard, trojpatrový antický akvadukt, který kdysi přiváděl vodu do města Nimes, dodnes vznostně vyčnívá nad údolím, jakoby stále fungoval. Z pohodové nálady vás může vyvést snad jen alpská středověká pevnost Château-Ville-Vieille, kde byly hromadně vezněny a mučeny údajné čarodějnice. Jen z tohoto krátkého výčtu musí být jasné, že navštívit Provence není úkol na pár dní a to jsem ještě nezmínil, že hned 18 provensálských vesnic je v žebříčku nejkrásnějších francouzských vesniček.

Provence

Nejsou to ale jen památky, kvůli čemu sem jezdí lidé z celého světa. Na azurovém pobřeží se vzácně mísí atmosféra velkoměst s přímořskými letovisky a po procházce na rušném bulváru si můžete skočit na surf tažený motorovým člunem, a nebo si pronajmout jachtu či plachetnici. To pravda není zábava, na kterou ušetříte z kapesného, ale člověk po pobytu na riviéře brzy získá pocit, že bohatství je jakousi nevyřčenou samozřejmostí. Už jen procházka po molech Andělské zátoky v Nice vzbudí v milovnících techniky takřka extázi. Právě tady po většinu roku kotví i pověstná 170 metrů dlouhá jachta Romana Abramoviče, jejíž hodnota se odhaduje na 7 miliard korun. Sportovní auta značek Ferrari, Lamborghini či Aston Martin, která vidíte zaparkovaná na takřka každém rohu, se pak oproti tomuto korábu jeví spíše jako chudinská koloběžka. Další letoviskem, na které nelze zapomenout je samozřejmě Cannes, kde se každý rok po červeném koberci procházejí největší hollywoodské hvězdy, takže když sem přijdete ve správnou dobu, tak můžete krom dobrého filmu narazit třebas na George Clooneyho, Leonarda DiCapria nebo Angleinu Jolie. Byl to ostatně také film, který udělal z bízkého Saint-Tropez to, čím je dnes. Turistickou i sexuální revoluci rozpoutal film s Brigitte Bardot A Bůh stvořil ženu, ve kterém se ikonická francouzská diva svíjela na svou dobu tak nemravně, že volnomyšlenkářští cestovatelé pobřeží Saint-Tropez přímo zaplavili. Nudisté a zlatá mládež jsou ostatně hlavními protivníky místního četnictva ve filmové sérii, kterou proslavil Luis de Funés. Suverénně nejvýše postavené v pomyslném žebříčku luxusních měst je pak samozřejmě Monako. Toto město sice oficiálně k Provence nenáleží, protože jde o samostatné knížectví, ale je to do něj doslova co by kamenem dohodil. Jedete-li do Provence na svatební cestu, pak výlet autem do Monaka bude takovým malým dárkem pro vašeho muže, protože možnost projet se jen tak po okruhu formule jedna nebude mít nikde jinde na světě. Nechte ho tak pořádně říznout šikanu u přístaviště nebo dát plný plyn při průjezdu tunelem v kokpitu vašeho rodinného vozu.

Provence

Trochu z jiného soudku než procházky po luxusních promenádách je návštěv hlavního města celé oblasti, Marseille. Tento přístav na ústí řeky Rhony je rušným průmyslovým centrem a druhým největším městem v e Francii, čemž odpovídá i jeho složení. Po masivní vlně imigrace z bývalých francouzských kolonií je město novodobým Babylonem na málokterém místě v Evropě uvidíte takovíto kulturní mix. Výjevy jako z Bronxu jsou občas k vidění na marseillských předměstích, ale neměli bychom zapomínat, že právě z těchto betonových plácků vzešel bezpochyby nejznámější rodák z Marseille Zinedine Zidane. Krom tradičních památek jako vítězného oblouku nebo katedrály by měl člověk určitě navštívit rybí trhy i obří přístaviště, které proslavil Gene Hackman v kultovním snímku Francouzská spojka. Krom amerického detektiva s malým kloboukem, co nejde pro ránu daleko, je Marseille domovem i pro literární postavu hraběte Monte Christa. Na blízkých Frioulských ostrovech je skutečně věznice, kde měl tento hrdina přebývat. Tyto ostrovy jsou jednou z mnoha přírodních zajímavostí Provence. Tou největší je pak jednoznačně Kaňon řeky Verdon, který se svou sedmisetmetrovou hloubkou a šestimetrovou šířkou jakoby vypadl z oblíbených filmů o Vinnetouovi. Podobě jako náčelník Apačů závodil s Old Shatterhandem na kánoích, můžete si tu dát vy závody na šlapadlech.

Provence

Dost už však o tom, co všechno by se mělo vidět v Provence, to by se totiž nemělo jenom vidět, ale především zažít a samozřejmě cítit. Veškeré myslitelné vůně z místní oblasti najdete v starobylé Parfumerii Fragonard ve městě Grasse a věřte, že po jedné procházce po levandulovém poli si budete chtít odvézt aspoň malou extrahovanou vzpomínku na Provence v roztomilé skleněné baňce. Přes všechny krásy a vůně svého kraje, a na to vsadím boty, by nakonec ale dal rodilý Provensálec mezi všemi smysly přednost chuti. Asi nikde na světě krom Zanzibaru, není pro rodáky větší téma jídlo a koření. Provensálské koření se proslavilo po celém světě a přesto, že jeho složení není zcela jasné a každý Provensálec by přísahal, že právě jeho směs je ta jediná pravá, víme, že se skládá z mateřídoušky, majoránky, libečku a fenyklu. To ale není vše i bouquet garni, pilíř francouzské kuchyně pochází také odsud a základní tymián s bobkovým listem zde rádi doplňují o šalvěj, rozmarýn, oregano a koriandr. Koření je zde zkrátka vážné téma, což poznáte na všudypřítomných kořenářských trzích a kvalitní koření se vyvažuje zlatem, což platí doslova, kouknete-li na cenu zdejšího proslulého šafránu. Provensálci jsou zkrátka požitkáři, což poznáte na místním olivovém oleji, vínu a především jídle. Nejslavnější francouzský šéfkuchař, kterému se přezdívalo kuchař králů a král kuchařů pochází samozřejmě také odsud. Auguste Escoffier založil francouzskou kuchyni, jak jí známe dnes, a ve své době byl takovou celebritou, že by mu mohl závidět Jamie Oliver nebo Gordon Ramsey. Šéfoval kuchyni v známém Moulin Rouge nebo hotelu Ritz-Carlton a jeho kuchařka Ma Cuisine je dodnes doslova biblí šéfkuchařů. Takže i gurmeti s těmi nejvytříbenějšími jazýčky budou Provence doslova hltat. A i když se může zdát, že v Provence se všechno točí jen kolem jídla, tak pravda bude spíš mnohem lyričtější, jak trefně napsal básník Alfons Daudet: „Celý ten krásný provensálský kraj žije jenom světlem.“