Marriage Guide online

San Francisco

Text: Filip Uhlíř

San Francisco je městem květin, městem inspirace, městem mládí i nového začátku. To vše přispívá k jeho jedinečné atmosféře i k tomu, že je po New Yorku druhým nejoblíbenějším a druhým nejnavštěvovanějším americkým městem. Toto na Ameriku atypicky kopcovité město učarovalo mnoha umělcům i celým hnutím. San Francisco je pravidelně zaplavováno módními vlnami stejně jako je vlnami mořskými zaplavována zátoka Golden Gate. Jedním si ale můžete být jisti. Tohle město bude vždycky in.

Historie San Francisca sahá hluboko do 18. století, kdy místo náhodou objevili španělští námořníci, kteří byli zastaveni mohutnými proudy jdoucími ze zátoky Golden Gate. Nejdříve zde vznikla bezvýznamná misie a později i malé mexické městečko. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se z tohoto kopcovitého místa měla jednou stát metropole světového formátu. Po zdrcující porážce Mexika v mexicko-americké válce připadla celá Kalifornie Spojeným státům a San Francisco přišlo i ke svému anglickému názvu. To ještě nikdo z jeho obyvatel netušil, co se stane o dva roky později. Na náhonu pily Johna Suttera na řece American river bylo náhle objeveno zlato. Dnes byste patrně skákali radostí, pokud byste zjistili, že se někde u vás na zahrádce skrývá zlatá žíla. A možná, že tehdy jásal i John Sutter. Pokud ano, byla to však chyba. Nález zlata byl tou největší pohromou, jaká mohla dobře zajištěného švýcarského přistěhovalce potkat. Sutter vlastnil asi 25 000 hektarů okolní půdy, velká stáda dobytka, byl dobře ozbrojen a měl až 1 000 zaměstnanců. To mu však nebylo vůbec nic platné. Do oblasti se začaly sjíždět nejdříve stovky a později tisíce po zbohatnutí dychtících zlatokopů. Zlatokopové jen málo dbali na zákon a pořádek, který v těchto odlehlých končinách divokého západu představoval především dobře nabitý Smith and Wesson. Nově se objevivší dobrodruzi všech národností zastávali nám z minulého režimu dobře známou teorii o tom, že půda patří těm, kdo na ní pracují. Sutterovi zaměstnanci propadli zlaté horečce a odešli hledat své vlastní štěstí. Zásoby jídla zoufalému farmáři snědli zlatokopové v období hladu a nechráněná stáda ukradli bandité. Jeho dům za nejasných okolností shořel i s veškerými dokumenty o vlastnictví půdy. Slovem smolař asi nelze plně popsat zoufalý osud Johna Suttera. Možná je ale jeho příběh o něco veselejší, když si uvědomíme, že na spálených základech jeho štěstí, vzniklo nedaleko město, které je pro mnohé právě symbolem štěstí a svobody.

San Francisco

San Francisco zažilo v období zlaté horečky nevídaný boom. Každým dnem ke břehům Kalifornie připlouvaly lodě plné zlatokopů a mnoho lidí riskovalo i cestu po souši. Během 4 let se z pětisethlavého ospalého městečka kdesi na západě stalo stotisícové velkoměsto. Tedy město je možná velmi nadnesený výraz. Provizorní tábořiště či slum by bylo slovem vhodnějším. Tak rychlý nárůst obyvatelstva nemohl tehdy zaostalý západ vstřebat. San Francisco bylo hlavním přístavištěm, obchodním centrem, skladištěm i útočištěm zlatokopů. Překotný nával obyvatel na jen provizorně urbanizované místo způsobil ekologickou katastrofu. V zátoce se hromadily opuštěné lodě, které byly ve spěchu opuštěny pod vidinou rychlého zbohatnutí. Kam jen oko dohlédlo, sahaly stany či na rychlo stloukané dřevěné boudy. Cesty byly plné výmolů, prachu a bahna. Kupy odpadků se vršily až do výše některých domů a o hygieně nemohla být ani řeč. Město bylo zaplaveno blechami, vešmi a hlavně krysami. Epidemie cholery na sebe nedala dlouho čekat. Nápor zlatokopů těžce nesla i okolní příroda. Po prvotním rýžování se zlatokopové uchylovali k drcení rudy pomocí mlýnů a k hromadnému vymývání půdy vodními děly. Z okolních lesů zmizela zvěř, ze zabahněných řek ryby. Bohatý přísun drahého kovu způsobil ve městě neúnosnou inflaci. Peníze jste si mohly půjčit na pětiprocentní týdenní úrok, což je neuvěřitelných 1227 procent ročně. Vejce bylo k dostání za dolar, místo na šestihodinové spaní kdesi na stole stálo 10 dolarů a kočka na hubení krys dokonce dolarů 100. Nově přicházející zlatokopové si za své často celoživotní úspory neměli šanci koupit ani jídlo, natož nářadí k práci. San Francisco se tak stalo i centrem nikým nekontrolovaného zločinu a neřesti. Mnozí jej považovali za nejnebezpečnější místo na světě své doby. Není divu, že Jack London, nejslavnější americký dobrodruh, vyrostl právě zde. San Franciscu vděčí za svůj celoživotní boj s alkoholem. Poprvé se tu totiž opil už v pěti letech a tento zvyk ho již nikdy neopustil. Jeho kniha Démon alkohol, pak mělo zásadní podíl na odhlasování americké prohibice.

San Francisco

Po opadnutí zlaté horečky se situace trochu uklidnila, ale příchod transkontinentální železnice a nález stříbra v pohoří Siera Nevady roztočil koloběh nového přívalu dobrodruhů. Číňané pracující na stavbě železnice založili v San Franciscu početnou čínskou čtvrť, ve které se to jen hemžilo kuřáky opia. Nedaleká čtvrť Barbary coast byla zase místem s největší koncentrací prostitutek na světě. Tyto časy jsou však již dávno pryč. Ke smutku všech pánských návštěvníků San Francisca čtvrť Barbary coast dávno neexistuje. Chinatown je stále největší čínskou komunitou mimo Asii a velmi oblíbenou turistickou atrakcí, ovšem místo opia vám zde nabídnou už jen asijskou kuchyni, suvenýry či tradiční čínskou medicínu. Na San Francisco se ovšem chystal další zásah shůry, který měl navždy změnit jeho skoro až kriminální charakter. V dubnu roku 1906 udeřilo zemětřesení o síle 7,8 Richterovy škály, které mělo epicentrum jen pár kilometrů od San Francisca. Důsledky byly strašné. 3 000 lidí přišlo o život, 225 tisíc přišlo o střechu nad hlavou a 28 tisíc domů bylo zcela zničeno. Celkové škody se vyšplhaly do astronomické výše 254 milionů tehdejších dolarů. Domy s moderní železobetonovou konstrukcí otřesy vydržely, ale zejména starší cihlové stavby na nezpevněném podloží padaly jako domeček z karet. To nejhorší fakt mělo teprve přijít. Rozervané plynové potrubí a mnohé lokální požáry se začaly šířit městem. Velmi početný a dobře vycvičený hasičský sbor by si těmito požáry snadno poradil, ale zemětřesení zničilo i hlavní přívod vody z nedalekého jezera San Andreas. Jedinou možností, jak požár zastavit, tak bylo odstřelování domů i celých bloků pomocí dynamitu. Požár se povedlo s vypětím všech sil zastavit až po 4 dnech a za oběť plamenům a dynamitu do té doby padlo celých 12 čtverečních kilometrů města. Starosta okamžitě nařídil policistům i armádě zastřelit na místě každého, kdo by byl chycen při rabování či jiné násilné činnosti. Obyvatelé zvládli katastrofu kupodivu velmi civilizovaně a na troskách a ruinách starého divokého města brzy vyrostlo spořádané, moderní San Francisco.

San Francisco

Poslední zásadní vlna, která definitivně dotvořila auru dnešního San Francisca, přišla po druhé světové válce. San Francisco 20. století bylo vždy ovlivňováno blízkostí univerzitního města Berkeley, které vždy zajišťovalo příval mladých studentů a tudíž i nových hnutí a myšlenek. Na konci 40. let tu vzniklo hnutí, kterému se později začalo říkat sanfranciská renesance. Skupina kolem Kennetha Rexrotha a Lawrence Ferlinghettiho se začala rychle rozšiřovat. San Francisco se stalo domovem moderní americké poezie, která se vymezovala k většinovému způsobu života a materiálnímu pojetí společnosti. Sláva veřejných čtení poezie v City Lights Bookstore nebo Six Gallery se brzy rozšířila v intelektuálních kruzích po celých Spojených státech. Tolerantní atmosféra a pověst města jako domovu umění vyhraňujícího se k většinové společnosti přiměla k přesunu z New Yorku i skupinu spisovatelů, pro které se vžilo označení Beat generation. V San Franciscu 50. let jste tak mohli snadno narazit na lidi typu Allena Ginsberga, Jacka Kerouaca nebo jejich bohémského inspirátora Neala Cassadyho. V 60. letech pak se pak spolu se změnou společnosti i morálky stává San Francisco hlavním městem volnomyšlenkářského hnutí, vysněnou Mekkou hippies. Po slavném festivalu Human-be-in v newyorském Central Parku, kde se popularizovaly myšlenky hippies, ovládla hitparády píseň Scotta McKenzieho „San Francisco“. Její text, který přímo nabádal k cestě do San Francisca s vlasy plnými květin, si podmanil desetitisíce mladých lidí. Ti se skutečně sebrali a rozjeli se s pouhou euforií, často téměř bez prostředků směrem na západ. Tato akce roku 67 se vžila pod pojmem Summer of love. Ve čtvrti Haight-Ashbury, domovu jmen jako je Janis Joplin nebo Jefferson Airplane, se tak brzy hromadily tisíce lidí, často pod vlivem LSD nebo marihuany, kteří neměli žádné plány ani prostředky. Celá akce pak skončila všeobecnou deziluzí a návratem k normálnímu životu. Posledním záchvěvem myšlenek této generace, byla okupace parku v Berkeley, kde se v roce 1969 mladí lidé a studenti snažili spontánně sázet stromy a květiny. Tato událost však skončila povoláním národní gardy tehdejším guvernérem Kalifornie Ronaldem Reganem a dá se považovat za konec květinových dětí v San Franciscu. Pověst svobodného a liberálního města si však San Francisco uchovalo nadále a stalo se také symbolem emancipace homosexuálů, kteří se koncentrovali zejména e čtvrti Castro. I dnes ve městě uvidíte mnoho duhových vlajek, které značí příslušnost k homosexuální menšině, která je však v San Franciscu odhadována až na 10 % veškerých obyvatel.

Největší turistickou atrakcí Frisca, jak mu místní přezdívají, je jednoznačně ikonický Golden Gate bridge. Tato stavba se stala krom mrakodrapů jedním ze symbolů moderní architektury i celé Ameriky. Přejezd zátoky Golden Gate, jejíž obvod je celých 220 km, na počátku 20. století obhospodařovaly již nedostačující trajekty. Objevil se tedy návrh na přemostění úžiny. Inženýr Joseph Strauss přišel s geniálním, ale tehdy vysmívaným řešením vysutého mostu. Nízká cena nakonec radnici přesvědčila a stavba v roce 1933 začala. Za v té době nevídaných bezpečnostních opatření i za využití potápěčů se v roce 1937 podařilo velkolepou stavbu dokončit. Celková délka mostu je 2 737 metrů, dvě hlavní lana mají průměr 92 centimetrů a jsou spleteny z 27 572 pramenů tenkého drátu, který by několikrát obepnul zeměkouli. Na stavbě je použito přes 600 tisíc ocelových nýtů. Mostu nakonec zůstala dnes typická, ale původně jen základová oranžová barva. Tuto bravu pak nepřetržitě obnovuje skupina dělníků. Celý nátěr mostu jim trvá asi rok a po skončení začíná celá akce na druhé straně opět nanovo. Vskutku sisyfovská práce.

San Francisco

Druhou nejvýznamnější památkou San Francisca je proslulá věznice Alcatraz. Původní název znamenal ostrov pelikánů a místní pevnost sloužila k obraně zátoky. Nikdy se však do žádných bojů nezapojila a stala se tak známější spíše jako věznice, z níž není útěku. Ne že by její zdi nebyly nepřekonatelné, ale jen málokomu se podařilo dostat z ostrova na pevninu. Pověsti o místních žralocích nejsou pravdivé, je to spíše studená voda okolo 10 stupňů Celsia a nevídaně silné podmořské proudy, které činí dvoukilometrovou vzdálenost směrem ke břehu téměř nekonečnou. Pro otužilého a fyzicky velmi vyspělého jedince však tento úkol není nemožný. Nejspíš nejznámějším obyvatelem věznice byl chicagský boss Al Capone, který zde strávil 4.5 roku. Téměř legendární jsou pak zfilmované osudy Roberta Strouda a Franka Morrise. Příběh prvního jmenovaného ve filmu Ptáčník skvěle ztvárnil Burt Lancester. Stroud, na doživotí odsouzený trestanec, našel životní smysl v chování i studiu ptáků a nakonec se stal předním americkým ornitologem. Strhující podívanou nám nabízí i film Útěk z Alcatrazu, ve kterém prostřednictvím Clinta Eastwooda sledujeme Franka Morrise a jeho dva komplice v možná jediném úspěšném pokusu o útěk z tohoto pekla na zemi. Jejich těla se každopádně nikdy nenašla, což vzhledem k silným proudům nemusí nic znamenat, ale prázdné pohlednice z Brazílie, které po útěku chodily některým dozorcům, nasvědčují tomu, že útěk mohl být úspěšný.

San Francisco je pak filmovým rájem zejména kvůli svému jedinečnému kopcovitému profilu. Nejlepší hollywoodské automobilové honičky se samozřejmě točily právě tady a většinou v nich nechyběla ani historická sanfranciská tramvaj. Málokdo ví, že tato tramvaj, jak její název Cable car naznačuje, nemá žádný motor, ale je tažena ocelovým lanem v silnici. Na zastávce se vždy pohybujícího se lana pustí a opět chytí. Na konečné je ruční točna a k tlačení vždy ochotně pomáhají i početní turisté. Jen těžko by se ale automobilová honička točila v Lombard street, což je velmi strmá ale hlavně nejzakroucenější ulička na světě. Projet se zde znamená výzvu pro nejednoho řidiče. San Francisco je především město s ohromnou vnitřní silou. Po všech pohromách se otřepalo i ze zemětřesení v roce 1989 i z prasknutí internetové bubliny, které těžce postihlo blízké Sillicon Valley. Buďte si jisti, že se po čemkoli, co ještě přijde, bude stát opět s hlavou nahoře. Protože San Francisco je krom květin, zeleně, kaváren, kopců a památek především místem, kde je svoboda cítit doslova na každém kroku.