Svatba v kostele není automatická, vyžaduje specifickou přípravu

Přestože je církevní sňatek rovnocen sňatku civilnímu a užívá stejných práv, jako manželství uzavřené na úřadě, církevní předpisy jsou přísné a manželství vnímají jako svátost, které jsou hodni pouze křesťané a ti, kteří se chtějí křesťany stát. O svatbě v kostele si rovněž mohou nechat jen zdát lidé rozvedení (výjimka pro ně existuje pouze byl-li jejich první sňatek zneplatněn), lidé vyznávající jinou víru nebo zarytí ateisté.

Jak probíhá příprava?

Samotnému sňatku předchází několika měsíční příprava, při níž jsou snoubenci knězem prověřeni, poučeni a připraveni na vstup do rodinného života. Svatba v kostele totiž není jen to romantické pozlátko, po kterém většina nevěst touží, ale je to projev životního stylu, který mimo jiné zavazuje i k založení rodiny.

V jednom ze slibů se kněz veřejně před fórem svatebčanů ptá, zda-li manželé v budoucnu přijmou děti od boha, což v praxi znamená závazek k založení rodiny. Pro ty, kteří nejsou informováni, církev přísně zakazuje interupce a jako hříšné je vnímáno i užívání antikoncepce. Praktikující katoličky tak běžně mívají tři a více dětí. Jedinou možnou ochranou před početím je pro katoličky sexuální zdrženlivost a sledování plodných a neplodných dní.

Na co se vás farář bude ptát?

Foto: pixabay.com

Žádost o církevní sňatek není nároková. Farář přísně posoudí současné stavy snoubenců, zejména to, zda-li se jedná o žadatele svobodné, vdovce nebo vdovy. Stejně intenzivně se bude zajímat i o to, zda-li byli snoubenci pokřtěni a jaké přijali další svátosti. V případě, že narazí na nepřekonatelné překážky (například rozvedeného člověka), žádost vyhodnotí jako neakceptovatelnou. Jinými slovy, slušně vás odmítne.

V případě, že jsou překážky překonatelné, navrhne jejich nápravu. V praxi to znamená, že udělá vše proto, aby snoubenci splňovali přísný církevní kodex. Ve většině případů se snoubenci zaseknou na tom, že jeden z žadatelů není pokřtěný, respektive není členem církve. V případě, že se za něj druhý ze snoubenců zaručí, stane se nepokřtěný partner takzvaným katechumenem, což je čekatel na nesmazatelné Kristovo znamení, kterým ho církev přijme mezi sebe. Křest vodou je aplikován poté, co snoubenec prokáže znalosti a víru v Boha.

Hříšné překážky

V minulosti bylo za překážku k církevnímu sňatku vnímáno i nemanželské dítě. Dnes je již církev mnohem méně zkostnatělá a nad dítětem, narozeném mimo manželství, kněz většinou přivře oči. Lidé, kteří žijí v těžkém hříchu (za nějž je považováno například ublížení na zdraví, krádež, podvod, násilí, smilstvo a smrt) jsou vyzváni ke zpovědi a pokání, kdy jim budou hříchy z boží vůle odpuštěny.

V případě, že vás tato fakta neodradila, čeká vás několik lekcí ze Starého a Nového zákona, studium a výklad desatera a diskuse nad tématy rodinného života. Poněvadž je kněz služebník boží a je vázán celibátem, ve věcech manželské sexuality budete poučeni externě. Oč to může v dnešní době působit směšněji, církevní dogma v oblasti sexuality má mnoho mantinelů a omezení, se kterými se musí snoubenci naučit pracovat.

Sexuální apoštolát

Foto: pixabay.com

Snoubenci jsou na občasná sezení odesíláni do hostitelských rodin, které s nimi diskutují intimní otázky ohledně katolické sexuální praxe a plánování potomstva. Hostitelská rodina o svém intervenčním „apoštolátu“ informuje kněze, který tímto považuje přípravu na svátost manželství za vykonanou a úspěšně absolvovanou.

Církevní sňatek oficiálně splňuje veškeré zákonné náležitosti, které spolu s matrikou řeší farář. Krom toho je církevní akt pomyslným spojením muže a ženy v „jedno tělo a duši“, což má z náboženského hlediska duchovní, fyziologický i společenský.