Svatba v máji, nevěsta na máry: Proč je měsíc lásky svatebčany prokletý?
Příroda v jednom květu, slunce příjemně hřeje a celý svět se usmívá. Přestože by byl měsíc květen z hlediska klimatických podmínek jeden z nejpříznivějších ke konání veselek, diáře matričních úředníků občas zejí prázdnotou. Proč je tomu tak? Na vině je zlá pověra, která májové nevěstě předpovídá do roka a do dne velké neštěstí. O mrtvých ženách v bílých šatech se vypráví pokolení od pokolení doslova legendy. Jde o výplod bujné fantazie, účelové zastrašování nebo stále platí „na každém šprochu, pravdy trochu?“
Ještě před dvaceti lety byla svatba v máji zcela nepředstavitelná a vyhýbaly se jí i nevěsty v požehnaném stavu, které na vstup do oficiálního svazku díky dmoucímu se bříšku, šikovně maskovanému pod volnými šaty, docela spěchaly.
Kletba, pověra nebo pouze shoda náhod?
Jasné vysvětlení nečekejte ani od erudovaných vzdělanců v oblasti folkloru a historie. Z několik stovek let starých církevních kronik lze vyčíst tvrdá fakta, a to taková, že úmrtnost u májových (komplexně vzato jarních) nevěst byla skutečně prokazatelně vyšší, než u nevěst letních či podzimních.
Z lidové slovesnosti, předávané z generace na generaci od babek kořenářek, lze rovněž nabýt dojmu, že májové svatby jsou prokleté od nevěstiných matek, které vysloveně do roka a do dne oplakávaly své dcery na márách a místo radostných očekávání je pohřbívaly do černé země. Právě slovní spojení „radostná očekávání“ nabízí kýžené vysvětlení, byť zůstávala dlouho bez sebemenšího povšimnutí. Podle sémantiků asociuje pojem tehdejšího „očekávání“ stav gravidity. A to, ať již proběhlé nebo aktuální.
Do třetice: shodu náhod lze parafrázovat s nejrůznějšími pověrami. V době méně osvícených časů lidé přičítali neštěstí i černé kočce nebo se báli vstoupit do skal, protože měli za to, že je to brána do pekel a žijí v nich čerti. Pověrám a pranostikám, které se generovaly lidskou nevědomostí, se tak přikládal velký význam a plynuly z nich nejrůznější poučky, jichž se lidé drželi.
Vědci našli vysvětlení
Na kloub celé záležitosti přišli alespoň částečně vědci a statistici. Rčení „Svatba v máji, nevěsta na máry“ vznikla pravděpodobně poté, co ženy provdané v květnu brzy po svatbě otěhotněly, v letních měsících tvrdě pracovaly při sklizni na poli a své dítě přitom potratily. Odnesly si nejen psychické problémy, ale při nedostatečné lékařské péči i trvalé zdravotní komplikace. Nejednou skončila indispozice fatálně, sepsí celého organismu.
Lepší prognózy nemělo ani donošené těhotenství. V květnu či červnu počaté plody se rodily na sklonku zimy, zejména v tuhých únorových mrazech byl porod pro nedostatkem vitamínů oslabenou rodičku velmi rizikovou záležitostí. Vyčerpané tělo nemělo dost síly bojovat s případnou infekcí, a tak velmi často narození nového života končilo pro ženu exitusem.
Stane se z pověry přežitek?
Náhled na májové sňatky se pomalu, ale jistě mění. Logická adaptace pomáhá v moderní společnosti překonávat u části snoubenců předsudky vůči jinak tolik lákavým květnovým termínům. Podle statistik počet sňatků uzavřených v pátém měsíci roku v posledních letech stoupá, přestože i nadále patří toto období v rámci roku k nejméně vyhledávaným, přestože jde o nejkrásnější období, kdy je celá příroda v rozpuku. Obavy z iracionálního, magického a blíže nespecifikovatelného uřknutí mají podle průzkumu až dvě třetiny nevěst. Třetina oslovených už pak považuje pověry za nedůstojný přežitek.