Svatební zvyky: Házení svatební kyticí

Tradice až ze středověku

Svatební kytice se nedílnou součástí svateb stala už před mnoha staletími. Tehdy ženy ještě nenosily drahé profesionálně připravené pugéty, ale třeba svazek česneků, květy ovocných stromů nebo byliny, které je měly ochránit před zlými duchy. V průběhu doby byly tyto „amulety“ nahrazeny květinami, které mají symbolizovat štěstí, plodnost a věčnou lásku.

V té době ale ještě nevěsty svou kytici mezi svobodné dívky neházely. Házení předcházel jiný zvyk. Dívky se snažily doslova urvat si kousek štěstí, které jim měl zaručit kousek nevěstiných šatů. V dobách středověku to nebyl takový problém. Nepředpokládalo se, že by žena ještě někdy v životě svatební šaty potřebovala, a tak jejich roztrhání nepřineslo nevěstě smutek a dívkám přineslo štěstí. Problémem ovšem bylo, že se dívky na nevěstu vrhly často ještě před skončením obřadu, což způsobovalo nepříjemné, až trapné situace.

Postupem času se staly šaty čímsi exkluzivnějším a hlavně dražším, a nebylo tedy vhodné, aby o ně nevěsta přišla. V současnosti je běžné, že si žena šaty schová jako památku na nejkrásnější den v životě, nebo že se šaty dědí z matky na dceru. Bylo tedy nutné tento zvyk nahradit nějakým jiným.

Kytici předcházel podvazek

Poté, co se upustilo od tradice trhání šatů, začaly se vkládat představy magických sil do jiných předmětů. A tak nevěsty začaly mezi svobodné dívky házet podvazek. Výsledek byl stejný jako dnes – která dívka podvazek chytí, ta se bude vdávat jako příští v pořadí, případně se do roka vdá.

Podvazková tradice se zachovala i do současnosti, byť její průběh se mírně liší. V dnešní době bývá zvykem, že se ženich snaží sundat nevěstě podvazek, který je schovaný pod několika sukněmi svatebních šatů. V některých případech má ženich zavázané oči a někdy mu dokonce není dovoleno používat ruce a musí si vystačit pouze se zuby. Po tom, co je podvazek úspěšně sundaný, nechává se vydražit mezi svatební hosty.

Nakonec se od podvazků přešlo k házení kyticí a tato tradice se zachovala do současnosti. K házení dochází na závěr svatebního dne. Nevěsta se otočí zády k hloučku shromážděných svobodných slečen a přes levé rameno hodí svatební kytici mezi ně. A šťastná dívka, která kytice uzme jako první, se může těšit na brzkou veselku.

Možné alternativy

Pravdou je, že házení kytice nemusí vyvolat jen bujaré veselí. Tlačenice o to, kdo se kytky zmocní jako první, může spíše než k zisku kytice vést k zisku modřin a škrábanců. Stejně tak může být nepříjemným okamžikem pro dívky, které po vdavkách netouží a náhodné chycení kytice a očekávání okolí se může stát traumatickým zážitkem.

Některé nevěsty tak volí alternativní řešení, a to například takové, že svou kytici rovnou předají některé z přítomných dam, která o vdávání stojí. Jinou možností je symbolicky věnovat kytici někomu zesnulému, koho jste měli rádi. Nebo třeba můžete kytici dát tomu přítomnému páru, který žije v manželství nejdelší dobu, a to na znamení toho, aby se jim i do dalších let dařilo stejně dobře.

Ideálním řešením, které nikoho neurazí a všechny potěší, je dát po jednom kvítku z kytice každé svobodné slečně. Anebo ze své kytky udělejte několik menších a házejte víckrát než jen jednou. Modernizaci tradice se meze nekladou.

Závěrečný tip

Pokud si chcete nechat svou svatební kytici na památku, nezapomeňte si nechat v květinářství udělat kytice dvě. Tu na házení třeba ve zmenšené verzi. Nebude vám potom líto, když kyticí obdarujete někoho jiného.