Unesené nevěstě zbyly oči pro pláč

Jednou z oblíbených legrácek je ÚNOS NEVĚSTY. Jedni tvrdí, že jde o nezbytnou součást odpoledního harmonogramu a je nepsaným pravidlem, že zmizelou nevěstu musí ženich, spolu se svědkem a kamarády, s velkým nadšením hledat a často i za úplatu najít. Druzí apelují na skutečnost, že se jedná o zvyklost dávno přežitou a často působí jako zbytečný zdroj konfliktu a nepochopení. Sebelépe provedený únos nevěsty může zkazit náladu celé společnosti nebo i svatbu předčasně ukončit a rozhádat rodinu do dvou nesmiřitelných táborů.

Foto: pixabay.com

Surový podtext o únosu „panny v bílém“ pramení z doby prvobytně pospolné společnosti, kdy si muži lovci kradli ženy přímo z dobytých jeskyní a v rámci žádoucí genetické obměny je odvlekli k ohništi svého kmene. Od té doby sice uteklo hodně vody, ale prvotní koncept přežívá v senzacechtivých svatebčanech nadále. Jsou to právě oni, kteří únos zorganizují a přesvědčí k němu nejdříve rozpačitou nevěstu a poté i znejistělého ženicha. Radostí nikterak nepřekypují o poznání zkušenější rodiče. I oni kdysi byli v novomanželské pozici a dobře si pamatují, že co jedněm připadá jako neuvěřitelná zábava, může vyústit v pěkný trapas. Nutno zmínit aspekt, že po dobu nepřítomnosti nevěsty a posléze i ženicha, který svou choť usilovně hledá, se společnost dost často nudí.

TEORIE VELÍ: UKRÁST, HLEDAT, ZAPLATIT

Nevěstu obvykle unáší její kamarádi (dříve roli únosce zastávali mládenci z družby). Uchýlí se s ní v některém z barů nebo sousedních restaurací a posilňujíce se alkoholem vyčkávají, než je ženich najde a bude za svou ženu ochotný zaplatit. Od manžela a svědka se čeká, že se své aktuální role zhostí s radostí a plnou vervou. O zábavu, výkupné a alkohol, který v době čekání teče proudem, zdá se býti postaráno. Pakliže je manžel delší dobu neúspěšný, přispěchají na pomoc indicie, které rovněž něco stojí. Sranda, která může v lepším případě novopečeného manžela přijít na pár tisíc korun, má skončit happyendem, padnutí si do náruče a vášnivým polibkem.

PRAXE MÍVÁ K TEORII DALEKO

Ne vždy se proces únosu vydaří bez jediného zádrhelu. Drobné komplikace - v podobě nervózní nevěsty, zda ji manžel najde dostatečně rychle, nebo v pozici podrážděného ženicha, který se v roli „lovce“, na kterého všichni kolem dokola neustále civí a ještě se mu smějí, necítí úplně nejlíp - se dají s trochou dobré vůle „překousnout“. Horší je, když dojde k zásadnímu neporozumění. Citát z trilogie Slunce, seno... „Už se pobili?“ vystihuje situaci víc než přesně.

• Měla to být romantická svatba. Ještě než hudba stačila zahrát první sólo pro nevěstu a ženicha, došlo k malé psychologické tragédii. Rodina ženicha se smrtelně vážně urazila, zvedla se od stolů a bez rozloučení odešla. Příčina jasná – únos nevěsty byl pro ně signálem, že ženich šetří na pití a je vůči svatebčanům lakomý. Potupa, kterou si ženich ani rodiče svatby nechtěli nechat líbit, měla nedozírné následky. Novomanželé se sice po pár dnech mlčení a mračení se na sebe usmířili, rodiny spolu nemluví dodnes a že už je to pěkná řádka let.

• Ani profesionální koordinátorka nezabránila ostré slovní přestřelce a fyzickému napadení, ve které se zvrtl pokus o únos, jenž novomanžel „v náladě“ odhalil dřív, než se podařil prakticky zrealizovat. Přesvědčen, že mu berou ženu násilím, rozhodl se bránit ji do roztrhání těla a bít se jako lev. Skončil s rozbitým nosem, vyraženým zubem a pohmožděnými žebry v úrazové ambulanci.

• Únos nevěsty neobstojí ani při sezdání dvou věřících lidí. Náboženství je důsledné v symbolickém spojení dvou jedinců v jedno tělo a teze „co bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ se drží od první vteřiny od vyřčení slibu lásky, úcty a věrnosti. Unést nevěstu se v rodině věřících jednoduše nesluší.

JINÝ KRAJ, JINÝ MRAV

Foto: pixabay.com

Únos nevěsty zdomácněl a je obvykle bez problémů akceptován na jižní, střední a východní Moravě. V oblasti severní části a Slezska jde o zvyk přenesený a tolerovaný, pakliže o něho jedna strana stojí. V Čechách a hlavním městě jsou již únosy přežitkem, v pohraničí a bývalých Sudetech býval odjakživa praktikován velmi výjimečně, protože působil kontroverzně v kulturních střetech národnostních menšin.

ZA ÚNOS ODŠKODNĚNÍ

Extrém, který vrhá obyčej únosu do nejhoršího světla, zažívají Severokavkazané v Čečensku a části Ruska. Až milion rublů zaplatí rodině nevěstě, která je „ukradena“ ještě před samotným obřadem, proti své vůli. Před prastarým zvykem, který je společností vnímán jako důkaz odvahy a šikovnosti ženicha, úřady zavírají oči. Neetické a často medializované způsoby únosců posléze mladou ženu ke sňatku z ostudy donutí. S vynucenou svatbou ve finále souhlasí i rodiče, protože jiného ženicha by pro zneuctěné děvče sotva našli.